V minulém díle Organizační série jsme si představili potřebu analýzy stylu a vytvoření seznamu se základem našeho šatníku.
Pokud jste se do toho poctivě pustili, pak máte v ruce bezvadné vodítko v podobě seznamu věcí, které nosíte pravidelně a které zůstanou ve vaší skříni.
A nyní se můžete pustit do velkého třesku!
VÍTEJTE U FINÁLNÍHO DÍLU ORGANIZAČNÍ SÉRIE!!!
Vždy radím, abyste postupovali pomalu po malých sekcích a nepřeháněli to, ale v případě šatníku to chce trochu razantnější přístup, protože pokud to nebude akce kulový blesk, může se stát, že z toho bude únavné celodenní překládání věcí zprava doleva a zleva doprava, váhání, zkoušení, postávání před zrcadlem a otrava. Nicméně, pokud dopředu víte, že nemáte šanci projekt dodělat najednou, pak dělejte jen určitou sekci na etapy, jednu po druhé.
Po celou dobu mějte před očima žádoucí finální podobu vašeho šatníku, bude vás to povzbuzovat!
Vyluxujte podlahu v okolí vaší skříně. Pokud šatník stojí v ložnici, přehoďte přes postel přehoz nebo prostěradlo a věci dávejte na postel.
Připravte si několik velkokapacitních pytlů nebo krabic, dále pytle nebo obaly na věci na ramínku.
Pytle či krabice si rozdělte na "vyhodit", "darovat", "prodat".
Vyskládejte postupně všechny věci ven. V průběhu dávejte stranou ty z nich, které figurují na vašem "taháku".
Dále doporučuji dávat tílka k tílkům, trika s krátkým i dlouhým rukávem zvlášť, mikiny, svetry atd., aby bylo vidět, čeho máte příliš moc (nebo málo). Pokud se vám některé kousky vyloženě opakují, pak si ponechte jen ten nejkvalitnější kus, s dobrým střihem, materiálem a barvou.
Zimní věci už odkládejte úplně bokem, nechte si jen něco málo na doklepání příštích několika týdnů, než se víc oteplí. Teplé kalhoty, punčocháče, čepice, silné šály a péřové bundy a kabáty už můžete docela jistě vyprat, vyvětrat, odnést do čistírny a uložit mimo.
Skříň vyluxujte/vymyjte. Pokud je potřeba vyměnit žárovku u vnitřního
osvětlení skříně, nebo utáhnout nějakou úchytku atp., udělejte to, nebo o
to někoho požádejte. Nemusíte všechno dělat sami!
Poté do šatníku začněte vracet zpět věci z taháku, které máte stranou.
Existuje několik doporučovaných způsobů, kterak třídit věci:
skládat a řadit je podle barev
podle účelu (kostýmky, šaty, sukně, topy - vše zvlášť)
připravené kombinace ukládat pospolu
Já preferuji kombinaci všech tří způsobů; rozděluji šatník na
sváteční - což v mém případě znamená zřídka nošený kalhotový kostým, malé černé, pouzdrové šaty, semišový kabát atd.
domácí - žerzejové domácí šaty, semišové tepláky, jóga kalhoty, sukně
A zejména ten každodenní šatník už si můžu řadit podle barev pro lepší orientaci v kombinacích. Nicméně i tady platí, že svetříky patří ke svetříkům, trika k trikům atd. - skládat hrubý svetr k jemnému tílku jen proto, že mají stejnou barvu, mi nepřijde praktické ani logické.
Jak tedy věci do skříně ukládat?
Kalhoty, sukně, šaty, sáčka a kardigany pověste na silnější ramínko. Pokud potřebujete šetřit místem, raději zvolte tzv. úsporné ramínko, na kalhoty i sukně zvlášť.
Pokud se vám do nich nechce investovat, požádejte partnera, ať pije víc piv v plechovce, on bude happy a vy taky, protože budete mít očka, ze kterých si vyrobíte takovýto zlepšovák:
Takto naskládáte víc věcí na jedno ramínko, aniž byste vrstvili oblečení na sebe. Opravdu to funguje dobře! Pokud je manžel spíš na lahváče nebo nepije pivo vůbec, nezoufejte, ještě jsou tu očka od plechovek s perlivými nápoji nebo od sterilované zeleniny. Toto řešení je rozhodně mnohem lepší, než přejít na tenoučká ramínka, která spíš deformují oblečení, vytvářejí sklady nebo prověšují pověšenou věc především v oblasti ramenou. A to je vždycky škoda...
Poskládejte věci a uložte je do polic. Opět existuje více způsobů, já nedám dopustit na tzv. ležící komínky, o kterých už jsme si pověděli v díle o dětském šatníku. Mám pro vás jedno video, kde je to taky pěkně vyobrazené:
Řeknu vám, když jsem toto skládání naležato viděla poprvé, kroutila jsem hlavou, co je to zase jednou za kravinu - "Kdo to kdy viděl? Vždyť ta trika musí být sežvejkaná!" - nicméně v tomto případě u mě platí: kdo jednou zkusí, už nechce jinak :D Tak v první řadě - ta trika jsou naopak v lepším stavu, než když jsou v komínku nastojato. Z jednoduchého důvodu - nepůsobí na ně váha komínku. Za druhé - je v nich mnohem větší přehled, nošená jsou všechna trika, žádná nezůstávají někde vespod opomíjená jen proto, že jsem líná je zespod vytáhnout, nebo je přehlédnu. A za třetí - s věcmi se takto lépe manipuluje a nepadají.
Skládat se takto dají nejen trika, ale i tenčí svetříky, mikiny, kalhoty, tepláky a spodní prádlo.
Pokud nemáte šuplíky, nic není ztraceno, pomohou opět vnitřní boxy, vyberte takové, které nemají ostré dno zvenčí, aby vám neškrábaly police uvnitř skříně. Vyztužené látkové postačí.
Pokud jste dokoukali video do konce, všimli jste si toho plastového udělátka na skládání trik. Vypadá to efektně, ale pokud vás to nějak uchvátilo, nepořizujte si další jednoúčelovou věc, kterou nepotřebujete, takto přesně vzniká binec! Zkuste místo toho jednoduchý "trik na trika" - skládat tak můžete všechny "topy", od triček až po mikiny: (PS: mám ráda tohle video, protože kromě jiného je i takové správě technicky názorné a tím, že ho stvořil muž, boří mýty o tom, že taková organizace je doménou paniček s nutkavou potřebou furt něco rovnat a rulovat ;))
Je to rychlé, efektní a efektivní, že? Chce to trochu cviku. Trika s krátkým rukávem jdou o fous snadněji než trika s dlouhým, ale s trochou trpělivosti to budete mít rychle v paži!
Protože předpokládám, že stejně jako já rádi koukáte na to, jak to jde druhým, mám tu pro vás ještě jedno video o skládání věcí, tentokrát vám zase jiná paní ukáže, jak skládat takové ty otravně mrňavé kousky ála "tri niťky do riťky". Tak se ještě trochu namotivujte a pak se pusťte do šuplíků se spodním prádlem, plavkami, punčochami a doplňky.
Tak. Nyní máte ve skříni oblečení z vašeho taháku plus šuplata s bombarďákama atd.
Ale - pak tu je zřejmě ještě hora dalšího oblečení, které vám zbylo. Berte nyní kus po kuse a zvažte, jestli ještě nebude nějak ladit s vaším základem. Předpoklad je, že tato věc bude v perfektním stavu, nositelná a kombinovatelná barevně i stylově.
Inspirujte se na módních webech a blozích, ale nenechte si vnutit nějaký módní diktát, jen proto, že někdo někde napíše, že by váš šatník měl obsahovat klasickou džínovou bundu nebo žluté holínky, tuhle hru fakt nehrajte, pokud nechcete, protože nemusíte. Proti trendům nic nemám, ale když vidím v létě klopýtat nějakou paní v kozačkách s pohupující se čínskou vuittonkou na předloktí, je mi jí líto, protože je oběť diktátu a ještě si z toho křečovitého úhlu nošení kabelky užene tenisový loket ;)
Proto si nechte to, co vám sedí, v čem se cítíte sví, prostě v souladu, to, co se vám bude dobře kombinovat s dalšími kousky, co je kvalitní a zbytek hoďte na hromadu "vyhodit", "prodat" nebo "darovat" podle tohoto klíče:
VYHODIT - vše, co je poškozené, vytahané, sežmolkované atd.
PRODAT - vše, co je pěkné, ale nepadne vám to nebo nesluší a přitom jde o drahý nebo atraktivní kus a chcete zpátky alespoň zlomek své investice. Zkuste lokální burzu oblečení, vinted.cz, mimibazar.cz, aukro.cz a další servery
DAROVAT - vše, co je ještě stále pěkné a nepoškozené a neurazíte tím přítelkyni nebo sousedku, pokud jí to nabídnete (třeba na nějakém hadrovém dýchánku). Pokud je to opravdu vyšlé z módy, ale stále funkční a je vám to líto vyhodit, odneste to do kontejneru Charity Diakonie - sběrní kontejner nejblíže vašemu bydlišti zjistěte ZDE.
A už se blíží poslední zatáčka...a
...obligátně několik tipů na závěr:
pásky, šály a šátky ladící jen k určitým kouskům oblečení zavěšte na ramínko co nejblíže k nim. Univerzální kusy dejte do zásuvky s vnitřními rozdělovači, abyste v nich měli přehled.
pokud si potrpíte třeba na džíny a máte jich vícero typů a střihů v podobných barvách, pověšte k nim na ramínko cedulku s označením, o který typ/střih jde na první ranní pohled.
pokud máte výkyvy ve váze a lavírujete mezi dvěma velikostmi (ehm ehm), nebo jste v období, jako je například těhotenství, kdy se vaše velikost dočasně mění, pak není důvod následovat pravidlo "zbavovat se nepadnoucího oblečení", je reálný předpoklad, že ho budete zase brzy potřebovat (pak ho ale oddělte od aktuální garderoby).
to neplatí o džínách ze střední, do kterých už se nemůžete vejít, protože se vám jednoduše změnila postava. Přijměte to a kupte si nové, padnoucí a lichotící vaší aktuální figuře, takové, které podtrhnou vaše přednosti a upozadí... no třeba pozadí ;)
bacha na prach, moly a jinou havěť. Zřídka nošené kusy uchovávejte v igelitovém pytli (i v uzavřené skříni se časem na věci práší), ovšem ne v tom obalu, ve kterém jste si třeba přinesli oděv z čistírny, stále tam pracují chemikálie. Takovou věc nechte vyvětrat a pak dejte do jiného obalu, poslouží i velký odpadový pytel. Mimosezónní věci dejte do vakuovacího pytle, ušetří to spousty místa a ochráníte věci před molími hody.
věci prokládejte levandulí a cedrem. Není to chemie a odpuzuje havěť. Prodávají třeba Tchibo a Dedra i jiní. Googlete!
šatník společně provětráme zase na podzim, ale pokud máte zaječí úmysly, dejte si to aspoň do půlročních rutin ;)
A je to tady. Za pár dní nám nastupuje kalendářní jaro, meteorologická předpověď tomu i odpovídá, nastal skvělý čas pro organizaci našeho šatníku.
Vítejte u 30. dílu Organizační série!
Analýza stylu
Dříve, než vemete vaši skříň útokem, dopřejte si čas a nejprve si udělejte analýzu vašeho stylu. Váš šatník by měl být co nejvíc účelný, tedy absolutně korespondovat s vaším životním stylem a potřebami. To znamená poránu otevřít skříň a mít na výběr oblečení, které
vám velikostně dobře sedí
barevně a stylově sluší
cítíte se v něm dobře
odpovídá vašemu dennímu programu, ať už sedíte v kanceláři, nebo lítáte po hřištích a pískovištích, nebo obojí!
Podvědomě to tak vlastně děláme - dle Paretova principu (80/20) člověk nosí v 80% případů jen 20% svého šatníku.
Je to důsledek tří faktorů: - impulzivních nákupů (věci ve slevě, levné hadříky, které se brzy kroutí, nesedí nebo nejdou s ničím sladit) - některé věci nemáte kam brát (příliš sváteční kousky) nebo si jimi nejste jisti - nemáte přehled, co všechno vlastně v té skříni máte
Začátek tedy pojmeme hravě; udělejte si nejprve virtuální analýzu vašeho oblečení, po kterém saháte nejčastěji.
Definice stylu
Pokud si stále nejste jisti tím, co vám sluší (a proto sázíte jen na neutrální jistotu a nosíte totéž stále dokola, takových 50 odstínů šedi ;)), pak si zkuste udělat test typologie barev a nastudujte si střihy vhodné pro vaši postavu. Článků na netu je spousta - jeden za všechny třeba TADY.
Pak si můžete vytvořit onu definici vašeho stylu a na jejím základě vybrat ze skříně ty kousky, které s ním korespondují.
Pokud se chcete trochu poinspirovat, jak si vytvořit základ šatníku, co z vašich věcí ponechat a jak následně nakombinovat, hledejte na netu pod heslem "capsule wardrobe". Jako matka vyhledávám "busy mom capsule wardrobe" :)
Já jsem spíše sportovně elegantní typ. Po trendech moc nejdu a abych byla uplně upřímná, trochu mě ta modní trendy terminologie míjí, stejně jako outfity na neduživých modelkách, které bych neoblékla, ani kdybych měsíc nežrala a nechala si chirurgicky odstranit dvě žebra.
Na druhou stranu zase nechci ve své prestižní pracovní pozici ženy na mateřské chodit v teplákách, softshellových soupravách, sportovních botách a s batohem (ale nikomu to nevymlouvám, nejsem módní blogerka a nemám vám do toho co kecat, noste si, co chcete, když se v tom cítíte dobře!).
Základ mého šatníku tvoří pohodlné volnočasové kousky, ve kterých můžu jak vysedávat po parcích, tak obíhat pochůzky, úřady a doktory: lněné kalhoty, denimové kalhoty a klasické černé s puky, tílka, trička, svetříky do V a s lodičkovým výstřihem, košilové šaty s páskem a zavinovací šaty, obojí v délce lehce nad kolena, které jdou i k úzkým kalhotám nebo leginám, splývavé sukně ke kolenům do A, delší cardigany s páskem a boty na co nejnižším podpatku, ideálně jen lehce zvýšené, kolem 2 cm. Podpatky sice protáhnou postavu a lépe vytvarují nohy, ale ještě s nima nikdo nedohonil dítě na odrážedle, které se rozhodlo dát si závod s autobusem.
Už při pořizování nových věcí zohledňuji svůj barevný typ a vybírám tak, aby kousek ladil stylově i barevně k tomu, co už mám doma: moje barvy jsou bílá, karamelová béžová, tmavěmodrá, studená olivová, hráškově zelená, tyrkysová, korálová, tmavší růžová, šedá a studená hnědá (promiňte pánové, kdybyste nerozuměli, můžu vám to na požádání přiblížit v html kódech).
Jakmile si uděláte takovou podobnou analýzu, pomůže vám to definovat svůj styl, výběr první volby a uvědomit si, co chcete a proč vlastně některé oblečení vůbec nenosíte, i když mu na pohled není co vytknout.
Tento seznam si hoďte na papír, bude to trochu práce, ale když si to zpříjemníte šálkem čaje nebo kávy a pěknou písničkou, máte to hned a opravdu se vám to vyplatí, protože potom nebudete stát před skříní a prokrastinovat úvahami o tom, jestli byste si to či ono měli nechat, nebo nikoli, půjdete víc najisto.
Je to váš domácí úkol do příštího dílu, kdy teprve přejdeme k šatníku a začne to lítat :)
Vítám vás u 29. dílu Organizační série a její druhé části věnované Archivaci dokumentů.
Dnes si představíme jednoduchý způsob, jak vyřizovat došlou poštu a platby, kterých se nám každoměsíčně sejde nemálo.
Už u pilotního dílu v zóně předsíně jsme si vysvětlili, proč je důležité veškerou došlou poštu dávat na jedno místo a zbavit se návyku válet obálky jen tak nahodile. Na botníku v předsíni nebo na jídelním stole v kuchyni se nějaká ta pošta lehce zašantročí a odtud už není daleko k nějaké té obsílce s pruhem, kterou jsem vás strašila předevčírem.
Pokud jste tak tedy doposud neudělali, prosím, ve vlastním zájmu si zřiďte nějakou krabici, stojan nebo šuplík a tam veškerou příchozí poštu ukládejte.
Jednou za čas - nemusí to být nutně jednou týdně, ale zase ne jen jednou měsíčně - tuto došlou poštu projděte a zprocesujte. Co myslím tímto nelibozvučným termínem? Prostě to vyřiďte ;)
Otevřete všechny obálky, vyhodnoťte jejich obsah a udělejte, co je potřeba. Třeba v rámci antiprokrastinační středy. Úřední záležitosti vyřiďte nebo na ně odpovězte, složenky zaplaťte, když už budete mít zapnutý počítač a "otevřenou" banku, podívejte se, zda odešly trvalé příkazy a inkasované částky odpovídají - není to tak dávno, co na nás mobilní operátor zkusil malý kanadský žertík a z účtu si stáhl víc peněz, než měl, lišák podšitej.
Trocha kontroly proto neuškodí, zase tolik času to nezabere.
Pravidelné platby
Pokud se chcete vyhnout zmatkům v placení, můžete si platby - ať už pravidelné každoměsíční nebo nepravidelné (ty obzvláště!) pohlídat pomocí tabulky, kde si budete vést všechny vaše závazky a odškrtávat si je, jak budou placeny.
Třeba pomocí této tabulky:
Jednoduše vepište váš výdaj, den splatnosti v měsíci, zadejte, zda je nastaven trvalý příkaz v bance, nebo musíte platbu zadat, u nepravidelných výdajů jako jsou pololetní platby si můžete vykřížkovat (nebo vybarvit) měsíce, kterých se platba netýká a nemusíte tento výdaj každý měsíc hlídat.
K jednotlivým položkám si můžete vést částky v korunách pro ještě větší přehled. Zaplacenou složenku nebo fakturu odfajfkujete a máte klid!
Znovu opakuji - tabulku doporučuji používat jen pro pravidelné platby jako je nájem, hypotéka, zálohy na energie, roční vyúčtování energií, telefony, pojistky, kroužky, stavebka, atd. atd. Jsou to výdaje na bázi smlouvy, někdo je pravidelně požaduje a mohlo by se stát, že na vás po dvou letech bafne, že jste nezaplatili. Protože ale takto sami dříve uvidíte, že máte nějaké podezřelé plonkové políčko (okénko) v tabulce a buď vám nedorazila faktura, nebo si to věřitel sám nezinkasoval, budete ho moci popohnat dřív, než vznikne problém (a nějaký filuta vám nezačne počítat penále, tohle účelové "vytváření pohledávek" u nás není nic nového), předejděte tomu, když můžete!
A co s účtenkami?
Už jsme si v minulém díle řekli, že účtenky je nutno schovávat, zvláště u věcí se zárukou, pro případ reklamace. Ukládejte je opět na jedno místo, ať nemáte zbytečně naditou peněženku, já účtenky hážu do pořadače hned vedle došlé pošty. Pokud sledujete bedlivě své výdaje, pak si budete chtít jednou za čas sednout a zaznamenat i částky za menší nákupy, jako např. potraviny. V tomto případě pak po zapsání můžete účtenku vyhodit.
V případě věci se zárukou budete muset účtenku schovávat po celou záruční dobu, takže na to mějte nějaký pořadač a přehledně tam tyto dokumenty zařaďte. Jelikož věřím v sílu jednoduchosti řešení, nikam už nic nelepím, nešpendlím a nepopisuji, prostě mám takovou složku s dvanácti chlívky pro každý měsíc, tam hodím tyto účtenky a faktury a bohatě mi to tak stačí. Rozhodně je to posun od dob, kdy se záručáky a účtenky válely mezi omalovánkami, manuály a časopisy ;)
Když jsem zmínila manuály, zrecyklujte je. Naprostou většinu příruček stáhnete na internetu v pdfku, pokud máte funkční mixér z roku '86, pak je to samozřejmě jiná, takový poklad si ponechte i v papírovém vydání, ale u pračky 3 roky staré je to nesmysl!
Tak a teď malá rekapitulace na závěr:
DOŠLÁ POŠTA
Krok 1. - došla obálka - vidím logo O2, nezájem (prozatím) - hodím do složky Došlá pošta
Krok 2. - otevřu složku - otevřu obálky, vyřídím úřední, složenky a faktury poplatím, zkontroluji inkasa, odškrtnu platby v tabulce
Krok 3. - co je potřeba založím, zbytek recykluji (bez osobmích údajů - to vždy skartovat nebo spálit!)
OSTATNÍ FAKTURY A ÚČTY ZA NÁKUPY
Krok 1. - teleportovat z kapes, kabelek a peněženek na jedno místo (klidně do došlé pošty)
Krok 2. - vytřídit, účtenky na věci se zárukou založit, vše zanést do domácího účetnictví, pokud se vedou výdaje.
Krok 3. - zbytek zrecyklovat
Krok 4. - dát si panáka ;)
Tabulka s ročním přehledem výdajů je ke staženíZDE. Tabulka na domácí účetnictví zaseTADY.
Nic nám nenabourá pohodu víc, než úřední obsílka s pruhem, ve které nám nějaká instituce zdvořile (avšak asertivně) oznamuje, že jí dlužíme třeba několik tisíc, plus penále za pohledávku několik let nazpátek starou.
Ponechme nyní stranou, zda uplatňuje svůj nárok oprávněně či nikoli, zda lze podat odpor a odvolávat se na promlčecí lhůtu nebo ne a pojďme se spíše v tuto chvíli zařídit tak, abychom v takové situaci dokázali k domnělé pohledávce vůbec dohledat potřebné doklady a platbu. Ne vždy se to totiž v takové situaci daří ;)
Tímto vítám u 28. dílu Organizační série!
Dnes nahlédneme do archivace dokumentů, faktur, účtenek, smluv a výpisů.
Existuje několik zákonných i doporučených lhůt na uchovávání dokumentů, zdroje se velmi různí a je těžké se v tom zorientovat.
Za mě platí - schovej, co můžeš! Jen tak se lze vyhnout pozdějším starostem a zbytečným výdajům.
Jenže - schovat se to musí tak, aby to taky člověk našel!
Výpisy z účtu
První věcí, kterou doporučuji mít v domácím archivu, je šanon s výpisy z účtu, kde jsou zaznamenány všechny platební transakce. Frekvence zasílání výpisů se různí v závislosti na bance a nastavení vašeho účtu. Pokud stejně jako já nemáte rádi zbytečné papíry a jejich pravidelnou archivaci, změňte svoje nastavení a požádejte banku o zaslání jednou ročně (beztak to je minimální interval, který jí ukládá zákon).
Tento canc nevyhazujte, jednou vám může přijít vhod. I takový pouhý bankovní výpis z období třeba před třemi lety, o
který banku požádáte, totiž většinou stojí nemálo peněz - poplatek jde do řádů
stovek korun! Čest výjimkám mezi bankami, které umožňují svému klientovi přístup
do celé transakční historie od založení účtu. Já vím v současnosti jen o
jedné takové.
Výpisy si můžete schraňovat i elektronicky, ty, které mají elektronický podpis banky, mají právní váhu, ostatní nikoli, ale aspoň vám poslouží jako vodítko a když budete potřebovat po osmi letech dohledat nějakou konkrétní platbu, budete alespoň vědět, o který papír za které období jde.
Faktury a účtenky
Pokud jde o zboží, na které máte záruku, zpravidla dvouletou, někdy však i delší, tyto dokumenty uchovejte po celou dobu trvání záruky. Naučte se do nějakého růžku výrazně zapsat údaj, do kdy je potřeba jej schraňovat (vypršení záruky). Hodí se vám to, až budete periodicky složku probírat a třídit, nebudete muset na každém papírku, papíru a paragonu študovat titěrná čísílka a probírka vám pak půjde rychle od ruky.
Faktury, jejichž předmětem je cokoli, co souvisí s vaším bydlením, nemovitostí, vozidlem, službami, energiemi atd. doporučuji skladovat v šanonu, který je s předmětem faktury spjat. Svůj k svému. Až vám přijde upomínka za teplo z roku 2012, nebudete muset probírat složku se všemi účty roku 2012, nýbrž otevřete šanon "Bydlení" a podsložku "provozní náklady" a "teplo" a snáze dohledáte vyúčtování i s fakturou a údajem, kdy a jak jste tento výdaj zaplatili. Rovněž se vám lépe bude sledovat meziroční růst nebo pokles těchto nákladů.
Pamatujte, že při třídění platí pravidlo "svůj k svému"!
Smlouvy
Stejné pravidlo platí pro smlouvy: máte-li smlouvu na byt, dejte ji do složky Bydlení nebo Byt (Dům). Například plyn či elektřina, které odebíráte doma, bude rovněž v šanonu Byt/Dům. Plyn nebo elektřina, které odebíráte na rekreační nemovitosti, bude v příslušném šanonu "chata/chalupa".
Leasingová smlouva na vůz patří do šanonu Auto, spolu s pojištěním a servisními údaji.
Pojistná smlouva na domácnost náleží do "Bydlení/Byt/Dům". Smlouvu na životní pojistku uložte do osobního šanonu osoby, které se týká (stejně jako její rodný list, pracovní smlouvu nebo zdravotní dokumentaci). Hodně lidí má tyto náležitosti uspořádané jinak, a pak má příliš mnoho šanonů s nápisy "Česká pojišťovna" nebo "Stavebko u lišky" atd.
Mně přijde účelnější a pohodlnější mít namísto 10-12 tenkých složek raději 5 tlustých šanonů s rozdělenými podsložkami a řadit dokumenty podle předmětu, kterého se týkají, nikoli podle účelu.
Takto budete mít ve výsledku šanon (třeba zase to Bydlení) a v něm po ruce cokoli, co s ním souvisí:
- kopii nájemní smlouvy (podnájem, pronájem)
- kopii smlouvy o nabytí družstevního podílu a stanovy družstva (v případě DV)
- náležitosti kolem splácení anuity (DV, později OV)
- kopii kupní smlouvy (v případě OV)
- výpis z katastru (OV)
- podklady k odvodu daně z nemovitosti (OV)
- pojištění, poj. smlouva a přehled plateb
- smlouvy na energie i jejich vyúčtování, opět s přehledem o platbách
- technické náležitosti (sem se například hodí fotografie rozvodů elektřiny na zdech před omítnutím - jako když najdete, až budete potřebovat někam vrtat - nebo i zadokumentované odstíny výmalby v jednotlivých pokojích, po pár letech už člověk jen tak z hlavy nevytasí, jestli se ten proklatej žlutej odstín jmenoval Dessert Sun nebo Sunny Island ;))
- podklady ke stavbě a stavebnímu řízení atd. doporučuji vzhledem k objemnosti skladovat odděleně
Osobní šanon
Typický "osobní" šanon dospělého člena rodiny by pak měl zahrnovat:
rodný list (kopie)
pas a kopie dokladů
zdravotní dokumentaci i s očkovákem
pracovní smlouvy
zápočťáky a evidenční listy
vzdělání (vysvědčení, certifikáty atd.)
smlouvy a dokumentace týkající se jeho "provozu" (mobilní operátor například, smlouva s členským klubem týkající se nějakého koníčka atd.)
dokumentace týkající se jeho původní rodiny (dědické řízení apod.)
Šanon dítěte:
rodný list (kopie)
zdravotní dokumentace
dokumentace ze školky/školy
a další úřední záležitosti dítěte (spoření, pojistka..)
Originály nejdůležitějších lejster jako jsou rodné listy, oddací listy, kupní a darovací smlouvy se pak vejdou do tenkého šanonu, který doporučuji uložit na obzvlášť bezpečné místo.
Doufám, že jsem toto složité a neoblíbené téma naservírovala co nejsrozumitelněji a nejstravitelněji. Pokud máte otázky, nebojte se zeptat :)
Zdravím a mávám, milí čtenáři! Zatímco nabíráme dech na poslední fázi organizační série, ve které přijdou na přetřes naše dokumenty a hned na to šatník, přináším malý organizační bonbónek. Už nějakou dobu průběžně vznášíte dotazy "jak dělám ty štítky", které mám nalepené na dózách, krabicích, boxech, hračkách a všude možně. Jelikož nejsem zas až taková potvora, abych zamlčela knowhow (i já jsem asi před 3 lety tápala, "kde se dají takové štítky sehnat"), podělím se. Sama jsem nebyla ochotná trávit čas výrobou štítků na počítači, jejich tiskem, přelepováním lepící páskou a následným předěláváním (odolnost takových popisků se totiž v provozu ukázala nepříliš vysoká), rozhodla jsem se vám tuto organizační vychytávku blíže představit a poukázat na její využití v domácnosti. Možná jste doteď žili v předsvědčení, že tiskárna štítků je spíše doménou kanceláří a skladů, ale uvidíte, že tomu tak není. Nu, člověk se pořád učí, já jsem taky koukala! Pokud nevíte, na co byste to doma využili a máte pocit, že je blbost mít na kávovaru štítek "kávovar" a na koštěti "koště", pak máte správný pocit a čtěte dál.
Stručně shrnuté důvody, které mě nadchly a vedly k pořízení vlastního štítkovače (aneb co to teda jako umí):
mohu vytisknout popisky v několika velikostech, fontech, barvách a dokonce přidávat grafické prvky
obsluha je snadná jako psaní sms na mobilu, zvládnu to i já, zvládne to kdokoli!
výtisk je otázkou několika vteřin, štítkovač vyplázne proužek než bys řekl švec
odstřihnu štítek pomocí integrované řezačky, udělá to cvak a hotovo
snadno (bez nutnosti používat zuby, nehty, páska jde lehce oddělit) odloupnu ochrannou pásku na rubové straně a mohu lepit, kam potřebuji.
štítek drží, je zalaminovaný a proto je voděodolný, odolává mrazům i vedrům, můžete dělat popisky na Sibiři i na Sahaře, a i když se tam zrovna nechystáte, štítky využijete třeba na popisování obsahu mrazáku, sazeniček ve skleníku, popisování květináčů, svačinových boxů, láhví s pitím, dávkovačů na léky, lékovky, a popsané předměty pak můžete bez obav strčit do myčky na nejvyšší teplotu, nic se s nimi nestane.
- štítkovač užiju hodně v kuchyni:
- v domácí lékárně
- při organizaci dokumentů
- k označení fotografií nebo médií:
- i technických věcí, konečně si člověk přestane plést nabíječky nebo identifikuje technický předmět, který mu jinak nic neříká
- do štítkovačů lze dokoupit i textilní nažehlovací pásku, se kterou zase jde dětem označovat oblečení do školky, školy, na kroužky a tábory.
- označit lze i hračky, nejen boxy, ale i stavby, jako třeba dopravní spoje a jejich depo (Kačerov) ;)
- nebo boxy s oblečením
Protože jste mě zároveň žádali i o konkrétní tipy na přístroj, obrátila jsem se na svého oblíbeného dodavatele pásek do tiskárny a autorizovaného prodejce značky Brother, firmu C Servis Liberec, s.r.o. a požádala ji o zapůjčení dvou typů k otestování. Podmínkou byla cenová relace dostupná i maminkám na rodičovské dovolené a samozřejmě i snadná uživatelská obsluha, protože nikdo nemá rád překážky a studování manuálů a už vůbec ne vprostřed práce! Pan Chvojka a jeho tým zareagoval velmi vstřícně (za což ještě jednou srdečně děkuji) a během pár dní mi přišel domů balíček se dvěma typy štítkovačů: ručním PT-H105 a stolním PT-D200VP. Třetí typ, který jsem rozhodla do přehledu zařadit, je ruční PT-1010, protože konkrétně na ten jste se mě ptali, anžto ho mívá asi dvakrát do roka v nabídce Lidl. Tento model už je však mírně zastaralý a není v nabídce prodejní sítě Brother. Osobně bych ale dala přednost novějším typům, protože jak vidíte z mé tabulky srovnání níže, jsou jen o trochu dražší a mají ve výbavě deko režim, který je s dětmi prostě nedocenitelný. Navíc se mi zdá, že ty novější mají vyšší rozlišení tisku a nápis není mírně kostrbatý jako u PT-1010.
Kdybyste se mě zeptali, který z těchto tří přístrojů bych si vybrala, kdybych mohla, pak bych využila akční nabídky a skočila právě po PT-D200VP. Je jen zdánlivě o trochu dražší - v ceně má adaptér v hodnotě 324 Kč, takže když si vemete ten nejlevnější model a dokoupíte si k němu adaptér, jste na stejné ceně a už nedokupujete baterky (přístroje jsou jinak na 6 AAA - tužkové baterie). Navíc má PT-D200VP ve výbavě epesní kufřík, který tiskárnu chrání, když není používán, dál má ten parádní must have deko režim, 14 fontů na výběr (ách!) a tak nějak se mi s ním pracovalo nejlíp, třeba grafické symboly se mi vybíraly lépe, než na druhém modelu (postrádala jsem náhled symbolů při vybírání i náhled štítku před tiskem). Chybu ale určitě neuděláte ani s jedním, štítkovač prostě najde doma využití a pomůže vám s organizací, o tom vůbec nepochybujte. Všechny mašinky mají v základní výbavě i 4 metry bílé pásky s černým fontem. Každá další páska, kterou doobjednáte, už bude mít 8 metrů, kromě textilní, která je dlouhá 3 m. Já nejvíc používám právě bílou s černým textem, černou s bílým textem, průhlednou s černým textem a textilní nažehlovací, která je bílá s modrým textem. Nejvíc užiju 9 a 12mm šířku pásky. Pro nákup tiskárny i pásek si dovoluji doporučit již zmiňovanou firmu C Servis Liberec. Jsou velmi milí, vstřícní, zboží expedují bleskově a za bezkonkurenční cenu 49.- Kč i s dobírkovným. Pokud jste však zatoužili po svém štítkovači, pospíchejte, slevová akce trvá jen do konce března nebo do vyprodání zásob, podle toho, co nastane dřív :) Kompletní nabídku štítkovačů pak najdete ZDE. Doufám, že vám srovnávačka i tip na dodavatele přišly vhod a máte ve vašich otázkách jasněji.
PĚKNÝ DEN VÁM VŠEM! :)
P.S. Díky čtenářce Janě máme i pěkné produktové video k dispozici:
Za okny se rodí krásný nový den a s ním přichází i 27. díl Organizační série.
Dnes je úterý, dle FlyLady je na programu Den plánování a tak se nám hodí alespoň naplánovat si, jak zefektivnit náš způsob, jakým máme uložené své kuchařské know how.
Výjimečně vás nebudu nutit zbavovat se vašich pokladů. Sama vím, že kuchařky a ohmatané pocákané sešity, které zakládaly a poctivě vedly naše babičky a maminky úhledným drobným písmem, mají velkou hodnotu. Na internetu je nespočet kuchařských serverů s tisíci receptů v databázi, ale našim kuchařským pokladům se nevyrovnají. Zároveň ale - alespoň v mém případě - bývá poněkud komplikované před vařením všemi těmi knihami a sešity procházet, natož je dál opotřebovávat. Řešením se mi stal vlastní sešit, resp. desky s kroužkovou vazbou, kam si ukládám kopie svých oblíbených receptů, tisknu si i ty z internetu (není jistota, že nějaký předpis najdu na svém místě i příště), vpisuju vlastní poznámky (jako např. autorka zlomyslně kecá, 45 minut je moc, stačí 30!) a desky mám vždy po ruce v polici nad plotnou. Jsou plastové a tudíž omyvatelné (tentokrát sláva umělecké hmotě!) a obsah je rovněž chráněn silnými hladkými závěsnými a omyvatelnými PVC obaly (kupuji Bantex). Používám tři formáty, standardní A4 velikost, dále A4 se dvěma kapsami, a A4 se čtyřmi kapsami (na fotografie) které umožňují uložit několik receptů na jednu stranu, hodí se třeba na ústřižky z časopisů nebo stránky z menších kuchařek.
Když si obsah takto dále přehledně rozdělíte na sekce, budete mít po ruce své nejoblíbenější recepty v praktickém balení, nebudete muset zapínat komp ani hledat v knihách a vystavovat obojí (notebook i knihy) potřísnění.
Zároveň ušetříte místo, kuchařky můžete dát do knihovničky nebo na jiné méně exponované místo, než je vaše kuchyně.
V minulém díle jsme se dotkli krizových momentů a dnes v nich budeme ještě trochu pokračovat;
Už jste se někdy ocitli v situaci, kdy jste si nedokázali vybavit správnou tísňovou linku? Možná vám to takhle v klidu u počítače přijde jasné, ale nemyslete si, když člověk ráno zjistí, že mu stojí Panamera na cihlách, nebo vrtulník nemá vrtuli, vyvede ho to trochu z míry.
Ne, vážně. Pokud je člověk v nouzi, stresu, raněný, nebo je svědkem něčeho strašného a nejde o apríl ani halloween, tak duchapřítomnost může jít stranou. Může za to adrenalin - jsme stvořeni tak, abychom hlavně rychle utíkali, nikoli abychom přemýšleli nebo listovali mobilem.
Nepoceňujte proto stres a buďte připraveni. Poučte také vaše ratolesti, může se to hodit:
Tak tedy v první řadě existuje jednotné evropské číslo tísňového volání a tím je 112. Mnemotechnická pomůcka je:
1 + 1 = 2
Svižnější pomoc bývá na našich třech českých trojčíslích, která se však občas lehce pletou. I na ně existují mnemotechnické pomůcky, tak třeba:
Stopadesát, hasiči, oheň rychle zasyčí Stopadesát pět, lékař jede hned Stopadesát osum, la la la la la (cenzurováno)
Dětem se ovšem bude lépe vysvětlovat (a pamatovat), že:
Hasiči mají číslo 150, protože nula na konci trojčíslí představuje rybníček s vodou, nebo smotanou hadici.
Záchranka má na konci 5, která zase evokuje nemocniční vozík.
Policie s osmičkou na konci připomíná klepeta nebo pouta, chcete-li.
Takto:
zdroj: hasik.cz
Městská policie (156) zatím nic takového nemá, tak jsem vymyslela:
"stopadesát šest, odtahovkám čest".
(Jsem se s těma dvěma odtahy na periferii a cenou za celou akci prostě dodnes nesmířila!).
Nouzový seznam
Jsou tu však ještě jiné prekérní situace, ve kterých je dobré mít po ruce starý dobrý papírový telefonní seznámek čísel, která se hodí. Mobil je sice skvělá věc, ale když má vybitou baterii nebo vám ho ukradnou, je vám k ničemu. Kromě toho, ve stresu můžete mít problém se svižně orientovat v telefonu a ovládat tlačítka, než se proklikáte ke konkrétnímu údaji (viz adrenalin). Pokud máte navíc spíš vizuální paměť, nemusí vám graficky jednotný seznam v telefonu vyhovovat a budete se lépe orientovat v papírovém, ve kterém si můžete jednotlivá čísla od sebe odlišovat, ať už barevným zvýrazněním, rámečky, podtrháváním, nebo poznámkami.
Vřele vám proto doporučuji vytvořit si tzv. krizový seznam s důležitými telefonními čísly, kontakty a údaji.
Kromě tísňového volání tam můžete mít kontakty na nejbližší pohotovost, praktika, pediatra, veterinu, toxikologickou linku pro případ degustace tablet do myčky apod. (mějte po ruce rodné číslo dítěte, TL jej po vás bude chtít kvůli vyúčtování na zdravotní pojišťovnu).
Můžete přidat spádovou Městskou policii, protože to může být v některých případech mnohem efektivnější. Jako příklad uvedu situaci, kdy jsem na nedaleké magistrále zahlédla zaběhnutého labradora, velmi nešťastného, zmateného a kličkujícího mezi vozy. Srážka byla otázkou času, proto jsem hned zavolala na PČR a situaci nahlásila. Tam mi bylo vysvětleno, že to spadá do kompetence Městské policie, která je na takové případy (odchyt zvířete) i vybavena. Zavěsila jsem s nadávkou na rtu, volala MP, tam mě operátor vyslechl a volal spádovou MP, čili kdybych ji volala hned, mohli být pánové už na cestě a pejskův tanec po pražské magistrále o pár minut kratší (všechno dopadlo dobře, nebojte).
Do seznamu si dále přidejte kontaktní linku pro případ blokace platebních karet, linku za stejným účelem na telefonního operátora, havarijní servis pro případ domácí nehody, číslo na vaši pojišťovnu pro hlášení pojistné události, kontakt na hlášení absence a odhlašování obědů do školního zařízení, a nezapomeňte na telefony vašich nejbližších, v době mobilů s uloženými čísly, kdy vytáčení telefonních čísel nejbližších už patří spíš do filmů pro pamětníky, si už netrénujeme paměť.
Přidávám návrh jak by takový seznam mohl vypadat.
Vytvořte si ten svůj, vytiskněte a dejte někam, kde ho snadno najdete nejen vy, ale i ostatní členové rodiny. Do kabelky, šuplíku v práci nebo přihrádky v autě si vytiskněte zmenšenou kopii a zalaminujte, aby něco vydržel. Uvidíte, že vám jeho existence jednou zjednoduší situaci a kromě toho vám přinese příjemný pocit, což už samo o sobě za jeho vytvoření stojí!
Info k hlídání dětí
A když jsme v organizaci této oblasti, mám pro vás i seznam pro paní nebo slečnu na hlídání dětí. Pokud jejích služeb někdy využíváte, pak víte, že ji před předáním žezla zahrnujete mnoha informacemi. Nespoléhejte na to, že si "hlídačka" všechno zapamatuje a se vším si poradí, zvláště, pokud nejste její jediní klienti a paní se takto pohybuje v několika domácnostech a pečuje o více dětí. Pokud si chcete situaci oboustranně zjednodušit a zpříjemnit, dejte si chvilku na přípravu a nechte hlídačce formulář s kompletním infem:
Uvedťe kde se nacházíte a v kolik se zhruba vrátíte.
Uveďte telefonní číslo, čísla na dalšího blízkého člověka, pro případ, že by vaše číslo bylo nedostupné. Nezapomeňte uvést tísňová telefonní čísla a vaši adresu a telefonní číslo na pevnou!
Napište, co mají děti připravené k jídlu a pití, co si může nabídnout sama hlídačka, uveďte, pokud některé dítě trpí alergií, nebo bere nějaké léky.
Stanovte čas večerky, doporučený program, povinnosti dětí, na které chcete, aby paní dohlédla, uveďte i to, co si výslovně nepřejete (sledovat TV, hrát hry na PC).
Zkuste a uvidíte, že se vám bude odcházet s lepším pocitem než jindy!
Zima se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, což je samosebou úplně skvělé. Jako všechno, i předjaří má však svou odvrácenou stranu a tou je oslabený organismus po zimě, chřipkách a virózách (nemluvě o nástupu pylové sezóny, která ťuká na dveře).
Pro nás to znamená nákup vitamínů, potravinových doplňků a léků. A z organizačního hlediska pakdvě věci:
léky správně skladovat
a především je taky důsledně užívat
Což tedy není úplná samozřejmost ;)
Ruku na srdce, kolikrát se vám stalo, že jste po pár dnech užívání léku ztratili přehled o tom, jestli už jste měli danou dávku či nikoli? A co různé doplňky? Kolik sirupů skončilo ve výlevce po vypršení expirace, aniž byste je dobrali? O vynechávání antibiotik (já) radši pomlčím.
Pojďme to tedy vzít postupně, podíváme se nejprve na domácí lékárnu. Už v jednom z prvních dílů OS jsme si řekli, že léky nepatří do koupelny, i když se to tak bohužel dost často dělá. Vlhko a teplo však lékům nesvědčí, jak píše Erin Rooney Doland v knize Debordelizace, její přítelkyně - farmaceutka - jí jednou vysvětlila, že skladování léků v koupelně je podobné, jako byste v teplé a vlhké dlani svírali bonbon - i když bude v obalu, po rozbalení zjistíte, že je více lepivý a pustil barvu. Narozdíl od bonbónů ale u léků nejde o chuť nebo vzhled, ale především jejich účinnost! Proto je potřeba skladovat je v suchu, temnu a při pokojové teplotě, pokud výrobce nedoporučí jinak a striktně dodržovat instrukce skladování i po otevření.
Zrevidujte proto místo, kde máte svoji domácí lékárnu umístěnou - v každém případě by měla být z dosahu dětí a zvířat.
Poté vyndejte lékárničku, rozložte její obsah třeba na jídelní stůl a proberte jednotlivé přípravky. Důkladně zkontrolujte jejich datum spotřeby a poznačte si, pokud vám nějaké léky dochází, abyste je mohli při nejbližší příležitosti doplnit. Odteď pravidelně (dvakrát ročně, zpravidla na jaře a podzim) dělejte "inventuru" - zabere vám to jen chvilku. Naučte se při prvním otevření léku poznačit na obal datum načnutí, protože to u některých z nich mění datum spotřeby a kvalitu. Některé pak vydrží i půl roku, jiné však pouhých 11 dní!
Obsah lékárničky se odvíjí podle "personálního složení" vaší domácnosti. Narozdíl od autolékárničky neexistuje předpis nebo jiná závazná norma, která by určovala, co má taková výbava obsahovat. Pokud ale máte děti, bude bohatější o přípravky pro ně a odsávačku hlenů. Poraďte se se svým praktikem a pediatrem a nechte si doporučit konkrétní
tipy na ideální lékárnu, pokud si složením té své nejste jisti.
Velmi obecně byste ale měli mít tyto přípravky:
proti průjmu
ke snížení teploty
k tlumení bolesti
na nachlazení
na nevolnost nebo zažívání
na alergické reakce
pravidelně užíváné léky na předpis
teploměr
a dále přípravky první pomoci:
prostředek na výplach při zasažení očí
dezinfekční prostředek
obinadlo a gázové čtverce
elastické obinadlo
hydrofilní obinadlo
náplasti - polštářkové i kotoučovou pásku
nůžky
a ideálně i resuscitační roušku a
jednorázové rukavice
Já osobně doporučuji oddělit dětskou lékárničku od té dospělácké, přijde mi to pohodlnější a v praxi se mi to dost osvědčilo nemuset v akutní situaci bagrovat v obří krabici a hledat jeden konkrétní lék (krom toho, pokud jste někdy zahlédli svůj kašlající protějšek kterak studuje dávkování sirupu s medvídkem pro svoji potřebu, máte o důvod víc ;)).
Na skladování dětských léků používáme dvě stohovatelné krabice Tony s víkem. V jedné krabici jsou spíše vitaminové doplňky, preventivní léky a přípravky na zažívání, v druhé pomoc na horečku, bolest, kašel a na předpis + teploměr.
My dospělí máme taky dvě krabice, jednu Antonius s přihrádkami, na vitamíny a léky v rámci prevence:
A dále menší Samlu s víkem vevnitř je ještě coby vložka obdelníková dóza ze série Krus (bez víka), která odděluje obsah.
Léky jsou uvnitř rozčleněny do skupin podle účelu a popisky na víku pomáhají orientovat se v obsahu (když má člověk nudli u nosu nebo nějaký SRB, tak přece jen ocení, když ví hned, že má hledat v pravém horním rohu a nemusí studovat, na co je která krabička ;) Doporučuji, osvědčilo se!
Zbytek léků máme v lednici, jde většinou o masti, čípky a aktuálně i sirup s antibiotiky pro našeho nejmenšího stonajícího.
Tím se dostávám k užívání léků; jsem opravdu hrozný typ pacienta, který zapomíná brát medikamenty. Jediný, který jsem schopná brát opravdu důsledně, je Euthyrox, a to jen proto, že se bere hned poránu nalačno. A jelikož moje první cesta po probuzení vede (poslepu nebo spíš po čichu) k dóze s kávou, mám hned vedle ní lékovku a než si na tu kávu postavím, tak si vemu svoji pilulku. Všechno ostatní flinkám, i když mám připomínku v telefonu, stejně "mi do toho něco vleze". Štěstí, že nemusím brát hormonální antikoncepci, už bych měla docela určitě nejméně 7 dětí! (Ačkoli - zrovna antikoncepce má celkem chytře očíslované blistry, takže uživatelka se jakžtakž dopočítá).
Větší oříšek nastane s nemocí a větším množstvím léků, obzvláště pak, když se rozstonají dva nebo rovnou tři (nebudeme troškaři) členové rodiny najednou! Pokud jde o pilulky, spolehlivě pomáhá kombinace připomínky v mobilu a nadávkovaných pilulek do klasické lékovky každého stonajícího:
Nicméně, pokud jde o sirup, notabene o antibiotika, u kterých na pravidelnosti a přesnosti v užívání opravdu záleží, pak pomáhá připravit si denní dávky do stříkaček nebo do pístových dávkovačů, které jsou součástí mnoha takových přípravků (proto je nevyhazujte).
Když je označíte štítkovačem, můžete dávkovače opakovaně používat a vymývat po celou dobu léčby - štítek je voděodolný a vydrží i myčku. Pro rozlišení různých léků nebo dávek pro více členů rodiny je lze barevně odlišit:
... a skladovat připravené v lednici otvorem nahoru, aby obsah nevytekl. Takto získáte jak přehled o vybraných lécích, tak o těch, které ten den teprve následují.
Jestli chcete mít úplně stoprocentní jistotu a navíc si potřebujete udržovat přehled i o průběhu onemocnění (u dětí hlavně o příjmu tekutin, vylučování, stravě nebo teplotě během nemoci), pak doporučuji jednoduše vytvořit si tabulku a odškrtávat si podané léky v předepsaných časech a vést si záznamy počas nemoci. Možná se vám to zdá zbytečné, ale před pár dny jsme se vyhnuli hospitalizaci právě díky tomu, že jsme byli na pohotovosti schopni předložit podrobnější informace o tom, jak náš sýpající a hořící junior reagoval na léčbu v průběhu uplynulých 48 hodin. Lékaře takové detaily zajímají a rodič obvykle bývá pochopitelně natolik vystresovaný, že pak někdy marně loví z hlavy (ve 2 ráno pod zářivkou nemocničního světla) kolik dítě vypilo, snědlo, vyloučilo atd. Bohatě postačí rukou načrtnutá tabulka, ale pokud to máte rádi pravoúhlé a barevné, nebo nemáte představu, jak by taková tabulka měla vypadat, dávám ilustrační příklad a link na excelový soubor, kde si můžete tabulku stáhnout a přizpůsobit svojí potřebě.
Dodatek: na radu přítelkyně-pediatričky ještě přidávám doporučení zapisovat veškeré podané léky včetně uvedení mg - např. Paralen 200 vs. Paralen 400, tedy jde o sílu léku a množství účinné látky, pro lékaře a návaznou léčbu jde o velice důležitý údaj. Kamarádka k tabulce jako takové i k přesnému uvádění léků napsala ještě:
"Hodí se to i pro případy, že matka zůstává doma a na pohotovost přijede
vystresovaný druhý rodič či babička, který nic neví (v lepším případě má
alespoň na papírku názvy podáváných léků, v horším případě nic neví -
neví jak dlouho je horečka, kolik, jestli se něco dávalo atd. - takováto
tabulka by byla fakt super.
A proč tu dávku? Opakovaně se mi stává, že léky nejsou podávány ve
správném množství (resp. skoro vždy jsou dávány blbě), většina léky
poddávkovává, pár dětí je velmi předávkovaných (např. malému batoleti
dávala matka Paralen 500, protože nic jiného doma neměla, ale místo toho
aby dala třeba jen 1/4 tbl., tak dávala celou). A pokud mám údaj že byl
dán čípek, tak opět jsou různě silné pro mimina, pro děti a pro
dospělé."
A nakonec ještě jedno malé doporučení. Je to nepříjemné, ale hospitalizaci zpravidla nelze vždy naplánovat a ne vždy je čas na balení věcí. Nám loni na podzim upadl mladší syn hlavou spánkem na madlo kuchyňského výsuvu a přivodil si ošklivé poranění, hematom a tržnou ranku. Sanitka tu byla během několika minut a bývalo by mi pomohlo, kdybych měla někde ve skříni malou tašku s několika málo připravenými věcmi, protože nebyl čas na balení na nic a popravdě, stejně jsem byla ve stavu paniky, kdy bych ani nedala dohromady víc než pojišťovací kartu, dudlík a deku.
Kamarádka s dcerkou zase putovaly na příjem rovnou z ordinace pediatra a věci musel balit a dovézt manžel. Pokud chcete mít v už tak stresující situaci o jednu starost méně a nechcete si nechat doručit oblíbenou, nicméně sepranou noční košili s nápisem "Sex and the City" a plážovou osušku s delfínem, tak, jak se to stalo právě mojí kamarádce, tak mějte někde připravený nějaký lepší noční úbor, hotelové pantofle, ručník, cestovní kosmetické balení pro sebe i dítě (vzpomínáte na pojednání o vzorcích z debordelizace koupelny? ;)) a dětské pyžamko. Zbytek už se vždycky doladí. Nechápu, že se ženám doporučuje mít sbalenou tašku do porodnice už někdy v 36tt, když většina dětí přichází na svět tak dlouho, že dá rodičce dost času na ušití celé noční košile, natož její zabalení ;), ale nikde se už v chytrých knihách nepíše, že narozením dítěte přicházejí situace, kdy v 8 večer uložíte zdravím kypící růžolící potomstvo a o půlnoci se probudí zvracejíc obloukem s teplotou někde kolem 40°C (a že by bylo fajn mít sbalenou tašku spíš pro tyto případy) :)
Takže hlavně hodně zdraví a pokud možno žádné příležitosti k využití výše doporučeného! Snad s přípravou zafungují Murphyho zákony v praxi - čím dokonaleji budeme připraveni, tím méně pravděpodobně budeme takovou přípravu potřebovat :)
