Organizační série - Den 25: Léky, lékárnička a vše kolem

Dobrý večer u 25. dílu OS!


Zima se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, což je samosebou úplně skvělé. Jako všechno, i předjaří má však svou odvrácenou stranu a tou je oslabený organismus po zimě, chřipkách a virózách (nemluvě o nástupu pylové sezóny, která ťuká na dveře).
Pro nás to znamená nákup vitamínů, potravinových doplňků a léků. A z organizačního hlediska pak dvě věci:

• léky správně skladovat
• a především je taky důsledně užívat

Což tedy není úplná samozřejmost ;)
Ruku na srdce, kolikrát se vám stalo, že jste po pár dnech užívání léku ztratili přehled o tom, jestli už jste měli danou dávku či nikoli? A co různé doplňky? Kolik sirupů skončilo ve výlevce po vypršení expirace, aniž byste je dobrali? O vynechávání antibiotik (já) radši pomlčím.

Pojďme to tedy vzít postupně, podíváme se nejprve na domácí lékárnu. Už v jednom z prvních dílů OS jsme si řekli, že léky nepatří do koupelny, i když se to tak bohužel dost často dělá. Vlhko a teplo však lékům nesvědčí, jak píše Erin Rooney Doland v knize Debordelizace, její přítelkyně - farmaceutka - jí jednou vysvětlila, že skladování léků v koupelně je podobné, jako byste v teplé a vlhké dlani svírali bonbon - i když bude v obalu, po rozbalení zjistíte, že je více lepivý a pustil barvu. Narozdíl od bonbónů ale u léků nejde o chuť nebo vzhled, ale především jejich účinnost! Proto je potřeba skladovat je v suchu, temnu a při pokojové teplotě, pokud výrobce nedoporučí jinak a striktně dodržovat instrukce skladování i po otevření.
Zrevidujte proto místo, kde máte svoji domácí lékárnu umístěnou - v každém případě by měla být z dosahu dětí a zvířat.

Poté vyndejte lékárničku, rozložte její obsah třeba na jídelní stůl a proberte jednotlivé přípravky. Důkladně zkontrolujte jejich datum spotřeby a poznačte si, pokud vám nějaké léky dochází, abyste je mohli při nejbližší příležitosti doplnit. Odteď pravidelně (dvakrát ročně, zpravidla na jaře a podzim) dělejte "inventuru" - zabere vám to jen chvilku. Naučte se při prvním otevření léku poznačit na obal datum načnutí, protože to u některých z nich mění  datum spotřeby a kvalitu. Některé pak vydrží i půl roku, jiné však pouhých 11 dní!

Obsah lékárničky se odvíjí podle "personálního složení" vaší domácnosti. Narozdíl od autolékárničky neexistuje předpis nebo jiná závazná norma, která by určovala, co má taková výbava  obsahovat. Pokud ale máte děti, bude bohatější o přípravky pro ně a odsávačku hlenů. Poraďte se se svým praktikem a pediatrem a nechte si doporučit konkrétní tipy na ideální lékárnu, pokud si složením té své nejste jisti.

Velmi obecně byste ale měli mít tyto přípravky:

• proti průjmu
• ke snížení teploty
• k tlumení bolesti 
• na nachlazení
• na nevolnost nebo zažívání
• na alergické reakce
• pravidelně užíváné léky na předpis
• teploměr

a dále přípravky první pomoci:

• prostředek na výplach při zasažení očí
• dezinfekční prostředek 
• obinadlo a gázové čtverce
• elastické obinadlo 
• hydrofilní obinadlo
• náplasti - polštářkové i kotoučovou pásku
• nůžky
• a ideálně i resuscitační roušku a 
• jednorázové rukavice

Já osobně doporučuji oddělit dětskou lékárničku od té dospělácké, přijde mi to pohodlnější a v praxi se mi to dost osvědčilo nemuset v akutní situaci bagrovat v obří krabici a hledat jeden konkrétní lék (krom toho, pokud jste někdy zahlédli svůj kašlající protějšek kterak studuje dávkování sirupu s medvídkem pro svoji potřebu, máte o důvod víc ;)).

Na skladování dětských léků používáme dvě stohovatelné krabice Tony s víkem. V jedné krabici jsou spíše vitaminové doplňky, preventivní léky a přípravky na zažívání, v druhé pomoc na horečku, bolest, kašel a na předpis + teploměr.

My dospělí máme taky dvě krabice, jednu Antonius s přihrádkami, na vitamíny a léky v rámci prevence:

A dále menší Samlu s víkem vevnitř je ještě coby vložka obdelníková dóza ze série Krus (bez víka), která odděluje obsah.

Léky jsou uvnitř rozčleněny do skupin podle účelu a popisky na víku pomáhají orientovat se v obsahu (když má člověk nudli u nosu nebo nějaký SRB, tak přece jen ocení, když ví hned, že má hledat v pravém horním rohu a nemusí studovat, na co je která krabička ;) Doporučuji, osvědčilo se!

Zbytek léků máme v lednici, jde většinou o masti, čípky a aktuálně i sirup s antibiotiky pro našeho nejmenšího stonajícího.

Tím se dostávám k užívání léků; jsem opravdu hrozný typ pacienta, který zapomíná brát medikamenty. Jediný, který jsem schopná brát opravdu důsledně, je Euthyrox, a to jen proto, že se bere hned poránu nalačno. A jelikož moje první cesta po probuzení vede (poslepu nebo spíš po čichu) k dóze s kávou, mám hned vedle ní lékovku a než si na tu kávu postavím, tak si vemu svoji pilulku. Všechno ostatní flinkám, i když mám připomínku v telefonu, stejně "mi do toho něco vleze". Štěstí, že nemusím brát hormonální antikoncepci, už bych měla docela určitě nejméně 7 dětí! (Ačkoli - zrovna antikoncepce má celkem chytře očíslované blistry, takže uživatelka se jakžtakž dopočítá).

Větší oříšek nastane s nemocí a větším množstvím léků, obzvláště pak, když se rozstonají dva nebo rovnou tři (nebudeme troškaři) členové rodiny najednou! Pokud jde o pilulky, spolehlivě pomáhá kombinace připomínky v mobilu a nadávkovaných pilulek do klasické lékovky každého stonajícího:

Nicméně, pokud jde o sirup, notabene o antibiotika, u kterých na pravidelnosti a přesnosti v užívání opravdu záleží, pak pomáhá připravit si denní dávky do stříkaček nebo do pístových dávkovačů, které jsou součástí mnoha takových přípravků (proto je nevyhazujte).
Když je označíte štítkovačem, můžete dávkovače opakovaně používat a vymývat po celou dobu léčby - štítek je voděodolný a vydrží i myčku. Pro rozlišení různých léků nebo dávek pro více členů rodiny je lze barevně odlišit:

... a skladovat připravené v lednici otvorem nahoru, aby obsah nevytekl. Takto získáte jak přehled o vybraných lécích, tak o těch, které ten den teprve následují.

Jestli chcete mít úplně stoprocentní jistotu a navíc si potřebujete udržovat přehled i o průběhu onemocnění (u dětí hlavně o příjmu tekutin, vylučování, stravě nebo teplotě během nemoci), pak doporučuji jednoduše vytvořit si tabulku a odškrtávat si podané léky v předepsaných časech a vést si záznamy počas nemoci. Možná se vám to zdá zbytečné, ale před pár dny jsme se vyhnuli hospitalizaci právě díky tomu, že jsme byli na pohotovosti schopni předložit podrobnější informace o tom, jak náš sýpající a hořící junior reagoval na léčbu v průběhu uplynulých 48 hodin. Lékaře takové detaily zajímají a rodič obvykle bývá pochopitelně natolik vystresovaný, že pak někdy marně loví z hlavy (ve 2 ráno pod zářivkou nemocničního světla) kolik dítě vypilo, snědlo, vyloučilo atd. Bohatě postačí rukou načrtnutá tabulka, ale pokud to máte rádi pravoúhlé a barevné, nebo nemáte představu, jak by taková tabulka měla vypadat, dávám ilustrační příklad a link na excelový soubor, kde si můžete tabulku stáhnout a přizpůsobit svojí potřebě.

Dodatek: na radu přítelkyně-pediatričky ještě přidávám doporučení zapisovat veškeré podané léky včetně uvedení mg - např. Paralen 200 vs. Paralen 400, tedy jde o sílu léku a množství účinné látky, pro lékaře a návaznou léčbu jde o velice důležitý údaj. Kamarádka k tabulce jako takové i k přesnému uvádění léků napsala ještě:

"Hodí se to i pro případy, že matka zůstává doma a na pohotovost přijede vystresovaný druhý rodič či babička, který nic neví (v lepším případě má alespoň na papírku názvy podáváných léků, v horším případě nic neví - neví jak dlouho je horečka, kolik, jestli se něco dávalo atd. - takováto tabulka by byla fakt super.
A proč tu dávku? Opakovaně se mi stává, že léky nejsou podávány ve správném množství (resp. skoro vždy jsou dávány blbě), většina léky poddávkovává, pár dětí je velmi předávkovaných (např. malému batoleti dávala matka Paralen 500, protože nic jiného doma neměla, ale místo toho aby dala třeba jen 1/4 tbl., tak dávala celou). A pokud mám údaj že byl dán čípek, tak opět jsou různě silné pro mimina, pro děti a pro dospělé."

A nakonec ještě jedno malé doporučení. Je to nepříjemné, ale hospitalizaci zpravidla nelze vždy naplánovat a ne vždy je čas na balení věcí. Nám loni na podzim upadl mladší syn hlavou spánkem na madlo kuchyňského výsuvu a přivodil si ošklivé poranění, hematom a tržnou ranku. Sanitka tu byla během několika minut a bývalo by mi pomohlo, kdybych měla někde ve skříni malou tašku s několika málo připravenými věcmi, protože nebyl čas na balení na nic a popravdě, stejně jsem byla ve stavu paniky, kdy bych ani nedala dohromady víc než pojišťovací kartu, dudlík a deku.
Kamarádka s dcerkou zase putovaly na příjem rovnou z ordinace pediatra a věci musel balit a dovézt manžel. Pokud chcete mít v už tak stresující situaci o jednu starost méně a nechcete si nechat doručit oblíbenou, nicméně sepranou noční košili s nápisem "Sex and the City" a plážovou osušku s delfínem, tak, jak se to stalo právě mojí kamarádce, tak mějte někde připravený nějaký lepší noční úbor, hotelové pantofle, ručník, cestovní kosmetické balení pro sebe i dítě (vzpomínáte na pojednání o vzorcích z debordelizace koupelny? ;)) a dětské pyžamko. Zbytek už se vždycky doladí. Nechápu, že se ženám doporučuje mít sbalenou tašku do porodnice už někdy v 36tt, když většina dětí přichází na svět tak dlouho, že dá rodičce dost času na ušití celé noční košile, natož její zabalení ;), ale nikde se už v chytrých knihách nepíše, že narozením dítěte přicházejí situace, kdy v 8 večer uložíte zdravím kypící růžolící potomstvo a o půlnoci se probudí zvracejíc obloukem s teplotou někde kolem 40°C (a že by bylo fajn mít sbalenou tašku spíš pro tyto případy) :)

Takže hlavně hodně zdraví a pokud možno žádné příležitosti k využití výše doporučeného! Snad s přípravou zafungují Murphyho zákony v praxi - čím dokonaleji budeme připraveni, tím méně pravděpodobně budeme takovou přípravu potřebovat :)