neděle 12. června 2016

Marie Kondo v akci

Ahoj všichni!
Dnes pro vás mám takový malý bonbónek k siestě po o, nebo k zpestření vaší nedělní chvilky pro sebe. Tak se hezky opřete nebo zavrtejte do polštářů a podívejte se na Marii Kondo v akci!
Doufám, že vás níže uvedené video namotivuje k další práci a nabudí před úterním šestým dílem KonMari o kategorii komono, a když ne, tak že vás aspoň pobaví ;)


Ačkoli je video v angličtině, garantuji vám, že i neangličtináři budou velmi dobře vědět, oč kráčí, pro jistotu přikládám stručný komentář.

Když letos na jaře Marie Kondo navštívila v rámci promoturné své další knihy USA, kývla na nabídku televize NHK World předvést na kameru svoji metodu KonMari v praxi a přijmout výzvu pomoci v takové typické americké domácnosti. A tak se ocitla v brooklynském domově rodiny Krugerových.
V paní Gině Krugerové se bude poznávat mnoho žen po celém světě. Dvaačtyřicetiletá matka dvou malých chlapců, žena v domácnosti, bohužel však ne paní domu - nedaří se jí nad ním získat kontrolu - u Krugerových vládne pevnou rukou jen CHAOS. Protože Gina není ten typ bordelářky, která by kašlala na úklid, neuvidíte na videu plíseň, špínu nebo nějakou havěť, uvidíte však zoufalství z hromad a hromádek věcí, které není kam uložit. A že tato domácnost není nijak malá, což jen svědčí o tom, že velikost nehraje až takovou roli a stísněně se dá žít i na původně velkorysém prostoru!
Gina byla vyzvána, aby Marii nafotila místa, která jí nejvíc trápí (4:20 videa). Jde o klasické a velmi zanedbané hotspoty - vstupní prostory s hromadou bund, bot, krabic s vánoční výzdobou (točilo se na jaře), komora, která by mohla sloužit jako šatník a původně to tak i bylo zamýšleno, už nepojme další věci, a přesto nikdo nedokáže s určitostí říct, co ve všech těch krabicích a taškách uvnitř je (povšimněte si ke konci videa, jakou dětsky upřímnou radost má Ginin manžel, když objeví dlouho postrádaný stativ! :))
Gina dál fotí kuchyňskou skříňku, odkud vypadává po otevření dvířek obsah, vysvětluje, že nemá ani kde vybalovat nákupy.
Pokračuje k obýváku plném hromádek a ukazuje synovo elektrické piano, které je "dočasně" umístěné na malé ledničce, sloužící jako provizorní stolek, aby syn mohl cvičit.
Z medailonku, který Marie dostane, je jasné, že Ginina domácnost nepotřebuje žádné další úložné prostory a jediné řešení je významně zredukovat počet věcí a uspořádat je!
Marie výzvu přijímá a rodinu navštíví.

Povšimněte si, jak po seznámení s rodinou v sedmé minutě videa zdraví dům - ve skutečnosti to nevypadá tak přitaženě, jak to v knize vyznívá, co říkáte? Vypadá to na celkem příčetný dialog mezi MK a domem :)

Hned na úvod posezení požádá Marie Ginu, aby sepsala na papír své cíle: "Jak chcete, aby vypadal váš život?" "Víte, co doopravdy chcete?" Není divu, že navzdory své zjevně otevřené a pozitivní povaze píše Gina na papír, že chce klid, chce, aby domácnost a věci v ní byly v klidu, dobře se udržovaly v čistotě, úklid byl snadný, požadavek na to, aby byly věci měkké a teplé zase vyjadřují touhu po útulnosti a pohodlí, které Gině chybí. Ráda by měla v domě hudbu, hlavně hudební koutek, kde by mohla hrát na harfu a její syn na piano.
To jsou vytyčené cíle, které teď bude mít Gina na očích po celou dobu procesu.

Kolem 8:50 minuty se dvojice pustí do šatníku a třídí oblečení podle známého klíče: "přináší radost? Ano/ne - nechat/vyhodit". V dalších minutách Marie vysvětluje uspořádání oblečení, ukazuje křivku na šatní tyči i skládání do šuplíku nastojato. Po 13:30 se holky pustí do třídění knih a po 14:50 do papírů a dokumentů, Marie doporučuje vyhodit většinu do koše. To, čemu se Gina během procesu směje, je faktura se splatností v den třídění, kterou objevila pohřbenou mezi dalšími papíry a která by se pravděpodobně hned tak nezaplatila.
Marie doporučuje Gině založit stojan s přihrádkami (nebo deskami) pro každého člena rodiny, kam se mohou zakládat věci k vyřízení nebo dokončení, od této chvíle má tedy každý člen dvě složky: jednu archivační, s dokumenty, které je potřeba mít dlouhodobě nebo napořád, a druhou "v procesu/k vyřízení". Po hodině a půl jsou papíry roztříděné a Gina už odteď ví, kam například se synovými pracovními listy, aby se jen tak neválely po stole, neztrácely se a nedělaly nepořádek.
Mimochodem, Marie si všímá, že Ginina schopnost úsudku a rozhodování se jak s věcmi nakládat, se v průběhu procesu zrychluje a práce pěkně odsejpává!
S tím lze určitě souhlasit, mně navíc přijde, že Gina už není v takové křeči a v její tváři se zračí uvolnění a upřímné nadšení, oči se jí úplně rozsvítily, co myslíte vy?

V tomto okamžiku se dvojice loučí, Marie nechává na Gině další část práce a slibuje návrat a kontrolní návštěvu za dva týdny.

Mezitím se kamera vrací na besedu do knihkupectví. KonMari se v 17:15 ptá přítomných, kolik z nich už vyzkoušelo metodu KonMari - jak uvidíte, zvedá se les rukou. V dalším okamžiku se ptá, komu se podařilo dokončit celý proces - zvedá se jedna ruka, druhá, třetí. Marie to bere sportovně a začíná odpovídat na otázky publika. První z nich je, jak donutit protějšek, který má spoustu zbytečných věcí, aby je zredukoval? Marie odpovídá, že nejlepší způsob je především zredukovat ty své a osobně dokončit celou metodu KonMari. Zároveň dodává, že pak začne pracovat nějaké nevysvětlitelné kouzlo a protějšek se přidá. (K tomu mám vlastní poznatek; můj manžel sice po mé vlastní čistce žádné své věci neredukoval, protože je jednoduše neshromažďuje, ale dost se poté zapojil do chodu domácnosti, jakoby to pro něj přestala být nějaká džungle, se kterou si neví rady a na které nebude znát, pokud v ní bude někde o neuklizený talíř míň nebo víc - tak proč se snažit. Debordelizovaná domácnost s určitými pravidly a jasným uspořádáním je srozumitelná a motivující k tomu se na udržení tohoto stavu také podílet, ve větší či menší míře).

Gina v mezičase také nezahálí, pouští se do kategorie komono. Začíná koupelnou (18:50), pokračuje věcmi a potřebami na domácí tvoření, rozhoduje se nad každým kouskem křídy a pastelky, jestli přináší radost a důsledně redukuje. Pokračuje kuchyní, která jí dala ohromnou práci, soudě podle fotek měla k protřídění opravdu dost věcí a nádobí (a já jsem buď už opravdu minimalista, nebo se mi zdá, že jí toho zůstalo ještě dost - ale pokud jí věci dělají radost, je to ok).
Během procesu si Gina uvědomila, kolik zbytečných věcí doma doposud skladovala, například 60 formiček na cukroví, které samozřejmě ležely nevyužité, zlikvidovala tři velké pytle prošlých potravin a uvědomila si, kolik peněz rodinu takové nehospodaření stojí.
Na konci procesu byla v naprosté euforii, jak její nová kuchyně vypadá, podle vlastních slov poprvé v životě zažívala pocit luxusu volné kuchyňské pracovní desky nezastavěné hromadami věcí!

V jednadvacáté minutě dokumentu se Marie vrací do New Yorku a její kroky míří do domu Krugerových. Pyšná Gina, která se konečně stala paní svého domu a převzala kontrolu alespoň nad jeho většinou, ukazuje Marii ohromnou změnu, kterou zatím domácnost prošla, a všimněte si, jak jistě a uvolněně nyní Gina působí!

Společnými silami všichni tři i s Louisem, manželem, pak dokončí poslední místo - velkou komoru ve vstupních prostorách, kde jsou boxy s poslední kategorií KonMari, s věcmi sentimentálními. Pod nánosem odložených věcí se Louis shledává s oním ztraceným stativem a konstatuje, že je o dost ekonomičtější mít ve věcech pořádek a přehled, a nemuset pořád kupovat nové náhrady za ty "ztracené" :)

Marie poté doporučí oběma manželům některá úložná řešení a jejich cesty se rozdělují, dojde na loučení.

Moc se mi tenhle dokument líbil, protože ukázal několik věcí:

  • samotnou Marii Kondo v akci. Ačkoli se mi zdá, že není moje krevní skupina a nevím, zda bychom mimo metodu KonMari našly společné téma pro pokec u dvojky vína (ale možná ano), je velmi milá, při "výkonu svého povolání" působí přesvědčivě. A je moc krásná!
  • líbila se mi Ginina proměna. Počáteční křečovitý smích a rozpaky se rozplynuly a úplně rozkvetla. Věřím, že se jí v nově nastaveném prostředí podařilo i trochu zhubnout a šlo o fresh start se vším všudy!
  • mít čistý a debordelizovaný domov neznamená všechno vyházet a vytvořit sterilní neútulný holobyt, jak občas slýchávám. Domácnost Krugerových je naopak mnohem útulnější, než předtím. Posuďte sami - souhlasíte se mnou?

Celé video je k přehrání zde:




17 komentářů:

  1. O řazení oblečení jako v konmari jsem se pokoušela už několikrát, ale vždy to ztroskotalo na tom samém: balení na dovolenou nebo delší doba, kdy se nestihne prát a v šatníku vzniknou mezery, takže se vše začne hroutit do velkého chaosu. Jak se tomu dá předcházet? Díky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Používat boxy, rkabice, v menším prostoru nevznikají tak velké mezery a komínky se nehroutí.

      Vymazat
  2. Děkuji za článek! Hned dnes jsem se do toho pustila a šuplíky s oblečením najednou mohou volně dýchat a co víc, vím kde co je! Naštěstí nejsem shromažďovací typ, takže tolik práce jako u paní ve videu to nedalo.

    OdpovědětVymazat
  3. S oblečením jsem už začala. jen jsem si dnes ještě dokoupila pár super triček, abych mohla konečně poslat tu hromadu triček, co mi tolik radosti nepřinášely, ale neměla jsem nic místo nich ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Koukala jsem na video a díky za něj. Inspirace jak probart věci při stěhování.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak dnes sa mi podarilo pozrieť video (mám na nohe sadrový obväz a odpočívam :-) Myslím, že Mariina metóda nie je nijak prevratná, len má väčšiu reklamu :-) skrátka hovorí, že nemáme hromadiť veci. Ale jej sa to povie, keď žila sama. Vo videu sa mi miestami zdala zarazená, keď si uvedomila že niektoré veci skrátka nejde vyhodiť a vymyslieť kam ich dať je problém. Pani v príspevku má dve deti a krásne to bolo vidno na bicykloch. Jeden bicykel sa dá dať na stenu, ale 4? Ja mám 3 deti. Každý z nás má bicykel ( tj. máme 5 kusov), deti a manžel majú lyže, lyžiarky, prilby, chrániče, oblečenie k tomu, kam s tým všetkým? Len prilby máme ako v obchode ( 5 ks na bike, 4 ks na lyže ). Áno, všetko zaberá miesto v garáži - je to garáž keď tam nikdy neparkovalo auto? :-) a je to v policiach a v škatuliach, vlastne sa dá povedať že je to uložené, ale aj tak mám pocit že je tam brajgel. A stačí že každý po príchode domov položí mikinu ktorú si zajtra znova oblečie na stoličku a už je v kuchyni neporiadok. Jednoducho mám pocit, že čím viac ľudí v domácnosti žije, tým menej to vyzerá ako zo žurnálu a ani sa neotočím a je to hrúza. Nechcem povedať že nemáme upratovať, ale ten obrázok na konci, kde v rámci debordelizácie vyhodili aj stolík sa mi zdá prehnaný. Skôr potrebujem návod ako veci efektívne odkladať a nie vyhadzovať.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto s tebou souhlasím v tom, že 5 členná domácnost to má zkrátka o moc složitější, navíc třeba v bytě... Ještě k tomu máme poslední dítě později, takže spousta věcí po starších sourozencích několik let čeká, než do nich nejmladší doroste. Ale i tak je to o tom, že ty věci hromadíme zbytečně... Video mě opravdu nakoplo, je super vidět, jak to funguje v reálu a jak se může proměnit domácnost. Mám to totiž podobně, špína u nás není, uklízím pravidelně, ale těch hromádek a hromad...!

      Vymazat
    2. já s ní mám teda taky problém , prostě na to ajk se prezentuje v prcoznosti a šmrdlá se se složením jednoho trička takovou dobu, to nakonec do těch krabic tak nějak naskládá bez ladu a skladu, jedním směrem druhým směrem, velké malé....tohle by mě rozčilovalo. Stejně jako doba, kterou bych musela věnovat skládání- takhle rovnám taky, ale není vůbec třeba aby ty věci samy stály, když drží, zapřením se o sebe v šuplíku. Navíc když je šuplík hluboky, nebudu věc lamat na 4x s tím, že bude "tlustá" a míňse jich tka vedle sebe vejde a nahoru budu v šuplíku skladovat vzduch.

      Vymazat
    3. Ach jo, napsala jsem tak dlouhý komentář a pak to zmizlo, asi znamení, že to mám zestručnit ;)
      Takže, Leci, to je pravda, KM zpopularizovala hlavně to třídění a vyhazování, ale to jen část problému a musí jít ruku v ruce s následnou dobrou organizací (uspořádáním) věcí a nakonec pomocí rutin udržet systém v dennodenní praxi.
      Na KonMari je hodně znát, že systém popisovala jako bezdětná, to už tu bylo řečeno. Ale kniha může dost pomoct s tím nakopnutím a uvědoměním si, kolik věcí člověk hromadí naprosto zbytečně.
      A k tomu domovu jako ze žurnálu. To osobně není vůbec můj cíl. Odložené jednotlivé kousky oblečení a spousta hraček na zemi patří k rodinnému životu, to je provozní nepořádek, který se zkrotí během několika málo minut pomocí denních rutin - věci poskládáme a pověsíme, hračky naházíme do krabic a krabice vsuneme do skříněk. Knížky do knihovničky, výkresy do pořadače, fixky do krabice, modelínu nahňácat do krabičky a uložit na své místo. Příručním luxem přeběhneme střed obýváku a drobky na sedačce, urovnáme polštáře na sedačce a je tu pořádek. Důležitý je, aby věci skutečně měly svoje místo, protože nejhorší je taková ta bezradnost "uááá, kam s tím?", která vede k buďto k ignoraci (nechám to tady ležet) anebo k narvání někam, kam to zrovna zapadne (nejbližší šuplík, krabička, skříňka). A obojí je špatně, dost to brzdí a demotivuje.

      Co se týká sportovních potřeb a vybavení, to je peklo :D To úplně rozumím. U nás se ještě zájmy dětí nevyprofilovaly natolik, abychom měli rozsáhlé vybavení, kola teda máme, ale co se týká lyží, na naše 2-3 lyžovačky za sezónu vychází ve všech směrech líp půjčování na místě.
      Takže zatím nemůžu posloužit vlastní zkušeností, ale až to nastane, tak půjdu do nějakých vertikálních a nástěnných řešení. A místo snad bude, když zmizí zase hračky typu skákací míč, malý nafukovací bazének, malá klouzačka, odrážedla atd. ;)
      Horší to má Zuzka, pokud má vělký odstup mezi dětmi a ta výbava se tam takhle "mlátí", a věci po starších několik let leží ladem...to je pak opravdu složité, to bych možná při nedostatku místa snad pronajala externí sklad ;)

      Vymazat
    4. Anonymní, mě by to skládání do krabic bez ladu a skladu všemi směry, jen aby se to vešlo, taky čílilo, ztráta přehlednosti úplně popírá smysl vertikálního skládání, kterým je primárně - už od dob dávno před KonMari - hlavně to, aby byl přehled zejména v drobnějších kusech oblečení, které se v komínku bortí a v oblečení složené do šuplíkových komod. Skládat takhle úplně všechno za každou cenu mi smysl nedává, někomu ano a nemůže si to vynachválit.
      Jde tedy o to si to vyzkoušet v praxi a podchytit co mi vyhovuje a co stojí za převzetí a co nikoli.

      Vymazat
  6. Ja som v žiadnom prípade nechcela kritizovať Vás. Naopak Váš systém upratovania sa snažím dodržiavať odkedy som tento blog objavila, newsletter čítam a dodržiavam prípadne si prispôsobujem. Tento spôsob udržiavania domácnosti je naozaj účelný a ja Vám srdečne ďakujem za energiu ktorú do toho vkladáte.
    Ale ten "japonský zázrak" je len o dobrom marketingu pri predaji knihy. Nechcem jej metódu zatracovať ani nijak haniť ale myslím si že v našich ekonomických podmienkach si každý kúpu nejakej veci rozmyslí a veci po deťoch kolujú cez všetkých príbuzných kým sa postrihajú na prachovky :-) , prípadne odnesú na charitu. Systém pohľadnicu po prečítaní vyhodiť je pekne trafený. Každé moje dieťa má vlastnú spomienkovú krabicu kam si odkladajú veci od narodenia, košieľku z krstu, obľúbenú hračku, diplomy za megasúťaže :-) , spomienkové predmety pre nich dôležité a pohľadnice čo dostávajú k sviatkom :-) raz za čas krabicu vyberú a spomíname čo je odkiaľ a tak. Aj ja mám takú krabicu a neviem si predstaviť že by som ju vyhodila. Skrátka mi tá japonská kultúra nesedí.
    Ďakujem za Váš blog aj za predstavenie Marie Kondo, ale ostaňme pri našom upratovaní a nevyhadzujme spomienky :-)
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to vůbec nebrala jako kritiku ;) Jestli to vyznělo nějak stroze, tak spíš proto, že už jsem to pak podruhé psala v presu :)
      Musíme si z toho zkrátka vzít to, co je pro nás.
      Japonsko je země s malými byty a místnostmi, lidi si tam nemůžou moc dovolovat shromažďovat a jsou podle mě už odmala trochu vedení tím na některých věcech nelpět. Amerika je zase přecpaná a XXL ve všech směrech. Těmhle dvěma sedne kniha asi ve všech ohledech. V Evropě to bude jiné, v našich končinách ještě trochu jinačí ;)

      Jinak upomínkové a sentimentální předměty se budou probírat v dalším díle. Na vzpomínky si taky potrpím a jsou věci, které nevyhodím asi nikdy :)

      PS: pozor, FlyLady není můj systém, jen ho překládám a komentuju, servíruju, ale autorkou je američanka Marla Cilley ;)

      A děkuju! :)

      Vymazat
  7. Dnes se mi podařilo shlédnout video a jsem nadšená! Pravda, souhlasím prakticky se všemi připomínkami tady v komentářích, ale já potřebovala spíš nakopnout a někde už konečně začít. Takže si z toho beru, co je pro naši domácnost vhodné (ostatně stejně jako z celého FL systému a tohoto blog) a od zítřka jdu do toho a začnu "hadrama" - těch máme při 5 lidech fakt kvantum. Máte někdo nápad, co s krásnými věcmi po našich dětech, které ještě jakoby čekají na další 2 švagry a švagrovou a jejich pontenciální děti, ale zabírají postupně opravdu hodně místa?

    OdpovědětVymazat
  8. Co se týká věcí "do foroty" pro rodící se a dorůstající členy rodiny, tak jsem si taky užila svoje. Pak jsme přestavovali půdu a už to nebylo kam dát, tak jsem to nabídla, kdo co chtěl si odvezl a zbytek šel pryč. Jsou to velké poklady, ale skladovat by si je měli ti, co čekají potenciální děti, jestli o to vůbec stojí :-) Nejmladší dcera má na skříni velkou krabici s oblečením, do kterého ještě nedorostla, ale vytáhnout ve správný čas ty správné kousky je někdy větší práce než to klidně i z druhé ruky koupit...
    Marii Kondo jsem přečetla obě knížky, dost mne nakopla a naučila vyhazovat a posílat dál, ale je jasné, že je tak trošku mešuge :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Video už nefunguje

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tady se to porad da https://www.youtube.com/watch?v=21sWodZgFxM

      Vymazat
  10. Me teda video spis odradilo. S dvouletym asistentem za zadkem si nedovedu predstavit, jak vyskladam vsechny hrnky/dokumenty a vesele to tridim. Ani satnik se nedal, a to tam neni co znicit. Zlate 15minutovky a po polickach! Ani ten radostny pristup mi neprijde v urcitych ohledech realny. Zadne z mych sak ve me nevzbuzuje pocit radosti, ale do prace v necem takovem chodit musim (a chodim), i kdyz nejlip se citim v leginach a volnych satech. Stejne tak nemam zadnou radost z pohledu na rucniky (ani se mi tedy nijak neprici), ale preci je nevyhazim :D

    OdpovědětVymazat

Cením si každého milého komentáře a čtenáře blogu ♥
Prodejcům proto děkuji, že neobtěžují ostatní vkládáním "komentářů" s linky na úplně nerelevantní produkty, kterým chtějí dělat reklamu. Takové okamžitě mažu a nahlašuji jako spam.