Konmari III. - Ukládání věcí

Jakmile důsledně přetřídíte oblečení podle kritéria představeného v druhém díle seriálu, zbyde vám na podlaze jen zhruba třetina až čtvrtina původního obsahu skříně a před vámi bude nový úkol: oblečení uspořádat a uložit.
Budete potřebovat poskládat prádlo tak, aby si udrželo svůj dokonalý vzhled a zároveň musí být uloženo tak, abyste se ve svém novém šatníku dobře vyznali. Část oblečení bude viset na ramínku, zbytek bude potřeba pěkně složit. Jaký klíč radí KonMari v tomto případě?

Podle této metody přijde na ramínko jen minimum věcí - půjde o kousky z delikátních materiálů jako je hedvábí, vlna nebo len, oblečení propracovaného střihu, kterému by složení neprospělo. Dále halenky, šaty, kostýmy, obleky, myslím, že sami víte, kterému vašemu oblečení bude na ramínku dobře. Marie doporučuje takové oblečení seřadit na šatní tyči podle kategorie na oddělení sukní, kalhot, sak, halenek atd. Věří, že tak jako lidem, i oblečení vyhovuje systém uložení "svůj k svému". Výjimka se uděluje jen kostýmkům, oblekům a setům - takto násilně odseparovaným kouskům by se přece po sobě mohlo stýskat ;)

Zajímavým jsem shledala doporučení seřadit ošacení na ramínku tak, aby jeho křivka pomyslně stoupala nahoru. Nalevo na šatní tyč tak mají přijít těžší, delší a tmavší kousky, na opačném konci by měly být lehčí, kratší, světlejší. pokud to převedeme na kategorie, nalevo by tedy měly viset kabáty, dlouhé šaty, na ně navazovat saka, kalhoty, sukně, a nakonec halenky. Toto se může měnit v závislosti na specifikách vašeho šatníku, ale důležité je dosáhnout křivky. Marie naléhá, abyste potlačili pochybnosti a zkusili to.

Pokud jde o skládání, dostáváme se ke způsobu vertikálního uložení "na hřbet" nebo "nastojato". Toto uspořádání je běžné u zásuvkových komod a prádelníků - klasické komínky jsou v takových prostorách velmi nepřehledné, když není vidět, co je vespod. Už jsem psala, měli jsme tak doma uložené drobnější kusy, zejména spodní a dětské prádlo. KonMari však nařizuje složit takto veškeré oblečení - i dospělácká trika, svetry, kalhoty, džíny, mikiny, vše, kromě delikátních kousků na ramínku. A to i za předpokladu, že máte skříň s policemi, byli jste doteď zvyklí na komínky jako v obchodě a stojíte nově před nutností pořídit si pro tento typ ukládání boxy, které by suplovaly šuplata!
Pro začátek Marie doporučuje použít obyčejné papírové krabice a teprve až si to tento způsob ukládání osvojíte, oblíbíte a podlehnete jeho kouzlu, teprve přejít k hezčímu řešení. To rozhodně dává smysl, vememe-li v potaz pořizovací cenu jakýchkoli boxů. Bohužel nevím, kde u nás vzít potřebné množství papírových krabic na takové provizorium, a zároveň tuším, že v Japonsku (a v zahraničí vůbec) existuje sofistikovanější obalová technika. Nevím, jestli by se Marii líbila energie šatníku, ve kterém jsou (byť dočasně) uloženy svršky v krabicích s nápisy Pilos a Madeta ;)
Nicméně nebojte se tohoto způsobu ukládání. Rozumím vašich pochybnostem, taky jsem je mívala (u větších kusů), ale jde o velmi přehledné ukládání a oblečení si skutečně drží pěkný tvar!

Podívejte se, jak skládat například trika:

 svetry

nebo kalhoty

Svérázná je KonMari v případě skládání ponožek. Věří, že ponožky smotané do klubíček s ohrnutými vršky trpí a nedokážou si odpočinout. Marie tvrdí, že přehrnování okrajů ponožek zbytečně opotřebovává gumičky. Já bych to tak černě neviděla, klubka sice taky nevidím ráda a nedělám, ale skládám malá psaníčka (s grifem drogového dealera!) a ohrnuji - z mojí zkušenosti se ponožky rychleji operou, nebo ztratí svůj protějšek, než by jim povolily gumičky. Pokud vám však záleží na dobré kondici vašich ponožek a chcete to dělat stejně, jako Marie, odteď byste měli skládat takto:

Skládání kalhotek - tady asi nic nového:

Poslední příspěvek na téma oblečení se bude týkat domácích a mimosezónních oděvů. Domácí ohoz je pro Marii něco, co by se mělo považovat za nešvar a odbourat ho. Vysvětluje to tím, že domácí oděvy často tvoří obnošené kusy, které je člověku líto vyhodit a tak je dál drží ve svě skříni. Do této kategorie pak přibývají další a další obnošené kusy degradované na "domácí" použití, a přitom 9 z 10 kusů zůstává stejně nenošených a zbytečně zabírají místo v šatníku. V tomto bodě s Marií souhlasím, k podobnému zjištění jsem taky došla, sežmolkovaný svetřík se mi příčí nosit i na doma nebo kolem domu. Přesto však mám kategorii pěkného oblečení, které je určené jen na doma a kolem domu. Patří sem pohodlné joga kalhoty nebo pohodlné mikiny, oblečení, ve kterém se cítím dobře, ale není primárně určené "do společnosti". Přesto není poničené, zaprané, obnošené, není žádnou druhou kategorií. Je to zkrátka dvolnočasový oděv a nehodlám se ho vzdát. Jelikož Marie argumentuje tím, že oblečení, které na sobě máme i ve chvíli, kdy nás nikdo nevidí, dotváří náš image a sebevědomí, věřím, že není apriori proti domácímu oděvu, jako právě proti tomu, abychom doma chodili v nevzhledném, sežmolkovaném, opraném oblečení druhé kategorie, vytahaných teplákách nebo dokonce v pyžamu. Věřím, že Marii jde o stejný princip jako FlyLady (březnový návyk měsíce) a o to, aby se z části šatníku nestávalo úložiště vyřazeného a nepoužívaného oblečení.

Skladování mimosezónního oblečení považuje Marie Kondo za zastaralý návyk, přežitek, který v době ústředního topení a klimatizací nemá své opodstatnění, protože lidé chodí indoor víceméně po celý rok stejně oblečení a jen přidávají či odkládají svrchní vrstvy a doplňují je rukavicemi, čepicemi a šálami, které zase nezabírají tolik místa, aby nemohly být v šatníku celoročně. Za dob single domácnosti jsem to tak praktikovala taky, na jaře jsem jen přes vyprané nebo vyčištěné zimníky přetáhla pytel a tlusté svetry dala do horních polic, odkud jsem zas vytáhla jen plavky a nějaké ty bederní roušky na léto ;) Vše je však o místě, možnostech a podmínkách. Rodina má jiné nároky a to zvláště tehdy, pokud jsou děti v období růstu a jejich konfekční velikost se dost dynamicky mění. Takový rodinný šatník je svérázný organismus a musí se držet na uzdě. Sezónní přetřídění šatníku a uvolnění místa osobně považuji za nutnost a to si nemyslím, že by naše domácnost trpěla nedostatkem místa. Jestli ale v tomto bodu můžu s Marií aspoň v něčem souhlasit, pak je to tvrzení, že zvyk ukládání mimosezónního oblečení považuje za obtíž ;)

Uzavíráme kapitolu oblečení. Doufám, že se mi povedlo přiblížit vám základní princip proměny šatníku metodou KonMari. Že je jasné, že nespočívá v tom, přeskládat věci "nastojato", nastrkat do pěkných krabic, ale že jde o navázání dialogu se šatníkem, eliminaci neoblíbeného obsahu, uspořádání toho oblíbeného a kontinuální láskyplnou péči o své oblečení.

V následujícím přejdeme k tématu knih. Těším se!

Fi

Zdroj foto:
lernmark.se
goop.com
Pinterest