KonMari II. - Oblečení

Zásadním kritériem KonMari při rozhodování, které věci si ponechat - a toto pravidlo se týká všech kategorií, nejen oblečení - je vzít každou jednotlivou věc do ruky a položit si otázku, zda ve vás vlastnictví či používání této věci vyvolává radost.
Musíte v takové chvíli zcela vypnout racionální uvažování a potlačovat argumenty jako jsou vysoká pořizovací cena dané věci, její náročné zpracování, skutečnost, že jde o dar nebo ignorovat potenciální užitek (to bude ještě dobré na chalupu...).
Marii jde tímto pravidlem o to, abyste si ponechali skutečně jen ty věci, které doopravdy rádi užíváte nebo nosíte. Jen naplněním tohoto předpokladu dosáhnete stavu, kdy budete mít o svých věcech přehled, budete o ně s radostí pečovat a už se nestane, že upadnou v zapomnění na dno skříně nebo prádelního koše. To je totiž osud, který potká vše, co není z nějakého důvodu vaší srdeční záležitostí a vaší pravidelnou volbou. U oblečení jsou to například sněhobílé lněné kalhoty s puky, které se udržují tak špatně, že se jim při každodenní volbě vyhýbáte. Krásná, drahá a slušivá halenka, která má tolik umělého vlákna, že se v ní doslova vaříte. Krásné šaty, které nelichotí vaší postavě - anebo si to aspoň myslíte. Barva, která nejde k vaší pleti. Kdysi oblíbený svetřík, který už ztratil sytou barvu a tvar. Takových věcí se najde v každé - zejména dámské skříni - spousta, a jejich majitelky mají rozumné důvody, proč je v šatníku držet. Ani jeden z nich však nenaplňuje ono zásadní kritérium: nepřináší radost a není s radostí nošeno/používáno. Nastal čas se s takovými věcmi rozloučit.

A v případě metody KonMari jde o přímo rituální rozloučení: Marie doporučuje takové věci poděkovat za službu, kterou své majitelce udělalo a vyloučit ji ze šatníku. Je to ta součást KonMari, která bývá kritizována, protože lidem přijde praštěná a přiznám se, že praštěná zpočátku přišla i mně, ale pokud překonáte určitou trapnost okamžiku a zkusíte to (podle mého názoru to v duchu bude stačit ;)), zjistíte, že se cítíte lépe a tento rituál vám pomůže s věcmi naložit bez dalších výčitek. Loučíte se radikálně, nemilosrdně, ale slušně, a to celý proces významně ulehčuje. Při bližším studování KonMari na zahraničních webech jsem se setkala ještě s další alternativou poděkování, a tou je vyjádření díků Bohu, nikoli samotné věci.  Z reakcí se tato verze více zamlouvá lidem v křesťansky založených zemích, kteří se při vyřazování nechtěných věcí cítí provinile, a tak mi nedá se o tuto alternativu nepodělit.

Přejděme k první kategorii, kterou Marie Kondo doporučuje vytřídit jako první: Oblečení. Už ve včerejším úvodním díle jsem ozřejmila důvod, proč MK doporučuje začít právě jím.
Marie doporučuje velmi radikální postup: vyndejte veškeré své oblečení z šatníku a sneste jej na podlahu, na jednu hromadu. Vaše skříň by měla být zcela prázdná. Pro mnoho lidí je pohled na ten prázdný úložný prostor šokující, protože je mnohem větší, než dosud vypadal, a hromada věcí na podlaze určená k přetřídění je neméně šokující - je to pestrobarevná hora a už v tomto okamžiku si řada lidí uvědomí, že její velikost zdaleka nekoresponduje s množstvím, které se denně nosí. Je to léčba šokem, od které si Marie slibuje trvalý obrat v myšlení a podle referencí klientů i čtenářů je efektivní.
Ve fázi, kdy před sebou máte horu oblečení, radí Marie začít mimosezónními kousky a ladit svoji intuici právě na něm. Následně doporučuje rozdělit oblečení na jednotlivé podkategorie:

• vrchní kusy - košile, svetry, trika
• dolní kusy - kalhoty, sukně
• oděvy na ramínku - saka, kabáty, obleky
• ponožky
• spodní prádlo
• kabelky
• další doplňky - šátky, pásky, klobouky
• oblečení pro zvláštní příležitosti (plavky, uniformy)
• a boty

Přiznám se, že mi není úplně jasné, jak si v praxi poradit s vytříděním celé hory najednou a jak to zvládnout v časovém úseku, po který si jsem schopna udržet pozornost, soustředění a energii na to, co dělám. V tomto bodu jsem ke KonMari skeptická. Věřím, že většina lidí snáze uběhne 5x300 m slušnou rychlostí, než 1500 m najednou. Výsledkem mé osobní zkušenosti s podobně ambiciózní a nadupanou debordelizační čistkou je syndrom netrénovaného běžce - nohy jako z olova a píchání pod žebry ještě dlouho před cílovou páskou.
Druhým - pro mě zásadním aspektem - je skutečnost, že nemám tolik času a prostoru pro to, abych se podobnému projektu mohla věnovat po potřebný časový úsek. Určitě ne v situaci, kdy nemám k dispozici chůvu nebo babičku, která by vykrývala nejrozličnější potřeby dvou dětí, zvláště dvou dětí s odlišným režimem vyplývající z věkového rozdílu. A s dětmi sice jde uklízet a třídit, a vy už dávno víte, že jsem zásadně proti tomu, aby "se uklízelo" dětem za zády a utvrzovalo je tak v přesvědčení, že se během jejich spánku nebo hlídání věci samy teleportují na své místo a mají samočistící schopnost, ALE nejde s nimi podnikat takové dobrodružství, jako je vyházení 700 kusů oblečení na zem, jeho třídění a dělání osobního pohovoru a rituální děkovačky.

Pokud vám to vaše osobní situace dovoluje, vrhněte se na celého mamuta, pokud ne, pak zkuste postupovat po výše uvedených podkategoriích a ze skříně vyndat a následně přetřídit vždy jen jednu z nich. Věřím, že šok a konfrontaci zažijete tak či onak!

V dalším zířejším dílu si povíme, jak Marie Kondo doporučuje naložit dále s přetříděným oblečením a jak do skříně uložit kousky, které si hodláte ponechat.

Myslím, že budete překvapeni!