pondělí 2. dubna 2018

Návyk měsíce dubna: Stlaní postelí!

Stlaní postelí už patří neodmyslitelně do našich ranních rutin, ale pojďme si připomenout, proč je to tato "pionýrská" rutina vlastně tak důležitá:

Ustlání nám totiž zjednodušeně řečeno nastartuje morál a nahodí nás do produktivního módu!


Zároveň má ustlaná postel (zejména díky své dominující velikosti) zásadní vliv na vzhled místnosti, ve které stojí.
Upravená postel vysílá příjemný signál, že máte další věc v pořádku a pod kontrolou, zatímco rozestlaný brloh působí přesně opačně. A jelikož chaos přitahuje chaos, i rozházená postel může přitahovat další nepořádek a navíc sabotovat chuť do práce a energii (nedobrá kombinace, zejména, pokud pracujete z domova, pečujete o děti a energii a sebemotivaci potřebujete naopak ve zvýšené míře). 
A bohužel to tak funguje i v případě, že přes den doma nebýváte. Jen na vás ten dolů stahující účinek dolehne o něco později, přesněji po vašem návratu. Věnujte proto 2 minuty času tomu, abyste na sebe po zbytek dne nechali působit hezky upravenou postel a do hezky upravené a vyvětrané postele také uléhali. Dělejte to pro sebe.

Kolem stlacího tématu se ale ještě vedou jiné diskuse: existují lidé, kteří jej považují za naprostou zbytečnost (vždyť se to večer zas rozhází!) a zastlaná postel se považuje za líheň roztočů. S tím se dá určitě souhlasit, ale jako vždy záleží na okolnostech. Roztoči milují teplo a vlhko, proto si hodně lebedí, když jim tyto optimální podmínky zajistíte dvěma způsoby:


1. ráno vstanete a hned teplou postel a lůžkoviny zastelete, zakonzervujete
2. rano vstanete a necháte postel tak, jak z ní vyplujete


V obou případech to vyjde nastejno, je to jako byste tu havěť přikryli až po bradu a dali pusinku na dobrou noc, budou si medit a vrnět blahem a nerušeně se množit.

I Manka z pohádky o Rumcajsovi věděla, že se musí nejdřív otevřít okno dokořán a peřiny rozhodit a vyklepat. Postel se musí nechat vyvětrat a vychladnout (třeba počas ranní hygieny). Pak ji můžete bezpečně zastlat a mít z ní dobrý pocit!

Takže - chytneme se kolektivně za ruce a nakopeme lenoru i roztoče do pozadí. V našich podmínkách nemáme žádné komplikované styly stlaní s několika vrstvami a desítkou polštářů, tak nám stačí pouhé dvě minutky k tomu, abychom si nastartovali morál a měli upravený a vyvětraný pelech. Každý den!

12 komentářů:

  1. Nedá mi to, abych nezavzpomínala... Asi nás tady moc není, kdo ještě pamatujeme stlaní těch starých širokých manželských postelí - také se jim říkalo "manželský katafalk". Moje prateta, která mě vychovávala, takové postele měla. Měly drátěnku a matrace z pravých koňských žíní. Čela u hlav a u nohou byla poměrn0ě vysoká a přes den se do postelíh zastýlaly všechny peřiny a polštáře, které v domácnosti byly, protože peřiňáky byly skoro novinkou. Kromě toho tehdy žádná "pořádná" hospodyně, by do peřiňáků svou výbavovou chloubu z husího peří nenacpala. My jsme dokonce měli peřiny z labutího prachu po korunním princi Rudolfovi a jeho manželce Štěpánce z jejich první domácnosti na pražském hradě. A na ty si teta zvlášť potrpěla (mám je dodnes a nedám na ně dopustit).
    Takže k tomu stlaní: Byl to trochu tělocvik, zejména pro moji tetu, která měla 150 cm. Samozřejmě, že peřiny a polštáře musely nejprve pořádně u okna vyvětrat. Pak se nejdřív na postel vystlaly do roviny polštáře a na ně teprve přišly peřiny, těžší dospod, lehčí navrch. Dávaly se po délce tak, aby se nad pelestí dotýkaly a u kraje postele se podhnuly, aby okraj peřiny nespadával dolů. Horní peřina se pečlivě uhladila do roviny, to chtělo určitý cvik. V některých domácnostech k tomu používaly hospodyně dlouhou tyč, ale tu my jsme neměly. Tetino ustlání bylo vždycky rovné jak stůl. Na takto ustlanou postel přišel přehoz, jehož kraje spadaly většinou až na podlahu. Někdy byl vyšívaný, ale většinou to byly speciálně šité přehozy a různě protkávané. My jsme měly tmavě zelenou krajku, lehce protkávanou zlatem a na okrajích vysoké kanýry. V některých domácnostech posazovaly doprostřed postele větší panenku si bohatou, většinou háčkovanou sukní, která se pečlivě rozprostřela do kruhu. Nebo se dával do čela postelí čtvercový nebo kulatý vyšívaný ozdobný polštář. My jsme nic takového nedávaly, teta to pokládala za nevkus. A běda, když si někdo něco těžšího položil na takto ustlanou postel. Žádná hospodyně to neviděla ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Super příspěvek :)

      Vymazat
    2. Filo, to je fakt krásný ♥
      Duchny měla babička taky a opravdu jsme na ustlanou postel nesměli nic pokládat, natož lézt! :) Když se objevil "důlek", tak jsem ho šla vyrovnat, i když jsem ho neměla na svědomí :D

      Vymazat
    3. Nádhera, úplně závidím tu bohatou historií, ke které se váže tolik příběhů. To by se dalo poslouchat celé hodiny. Nádhera. Děkuji za to.

      Vymazat
  2. Filoneno diky za vzpomínku na dětství, já už jen zažila stejné zastlání peřin do již nepoužívané dětské postýlky, kde byli ještě boky kovové a stahovací díl byl jako z rybářské sítě a nahoru babička také dávala panenku s kterou jsme si nesměli hrát. Já už jen přehazuji ozdobnou deku a stejné polštáře potom navrch.

    OdpovědětVymazat
  3. To je opravdu zajimave :) Ja si pamatuju jak se takhle stlala postel u babicky a k tomu patri vzpominka na takovy obraz, ktery nad posteli visel. Byla tam tusim Panenka Marie a vespod byl hraci strojek. Hrozne rada jsem ho natahovala a pak koukala na ty ozubena kolecka jak se toci :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Stlaní a větrání - to je jeden z mála návyků, který se mi daří 100% držet. Miluju když se ložnicí prožene svěží vzduch a provětrají se peřiny. Plus ten pocit, že to je, díky ustlaných peřinám, asi jediná řádně uklizená místnost v celém bytě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje řeč! I proto mám ložnici v ZÚ na prvním místě, protože tam zpravidla není tolik práce, efekt je okamžitý a to při pondělku člověka hezky povznese, namotivuje, ale neodrovná hned na startu! :D
      Krásný den přeji! ♥

      Fi

      Vymazat
  5. Dobrý den, moc díky za tento příspěvek. Nedávno se dceři trochu rozjel ekzém a tak jsem se rozhodla zatočit s roztoči. Nemá někdo zkušenost s dlouhodobou údržbou postele alergika? Jak na jeho lůžkoviny, aby byl v pohodě?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím! Alergika teda naštěstí nemám, ale já byla jako dítě těžký alergik, takže jsme měli opravdu speciální režim, pokoj bez koberců, závěsů atd.
      Co se týká péče o lůžkoviny, dneska už jsou naštěstí dostupné (i cenově) perfektní lůžkoviny z dutého vlákna, které lze pravidelně prát a větrat, a to je prostě klíč.
      Matraci alergika bych pak pravidelně ošetřovala vysavačem s UV lampou, taky to není žádná velká investice a efekt vidíte bezprostředně po vysátí matrací! Mám vyzkoušený drahý typ za 7 tisíc i levný za 2 tisíce a neviděla jsem rozdíl.
      Jinak k tomu ekzému ještě jenom podotknu, že hodně záleží na pracím prostředku, ale to asi víte a máte vyzkoušený, resp. vyloučený jako primární přičinu, předpokládám.
      Držím palce, ať se to uklidní a pokud možno časem úplně vymizí.

      Fi

      Vymazat
  6. Dobrý den, nejlépe koupit speciální vysavač a každý týden poctivě vysávat a vysávat, včetně plyšáků...pokud do půl roku nepomůže i protiroztočové povlaky pro alergiky.

    OdpovědětVymazat
  7. Však i Homolka musel znovu ustlat 🤣🤣🖕🖕

    OdpovědětVymazat

Cením si každého milého komentáře a čtenáře blogu ♥
Prodejcům proto děkuji, že neobtěžují ostatní vkládáním "komentářů" s linky na úplně nerelevantní produkty, kterým chtějí dělat reklamu. Takové okamžitě mažu a nahlašuji jako spam.