čtvrtek 22. ledna 2015

Jak přežít pochůzky s dětmi

Dnes zdravím především ženy, které se nad mým včerejším úvodním doporučením zajistit si na den pochůzek hlídání dětí hořce usmály a začaly přemýšlet, jak dnešní den přežijí ve zdraví (ale i muže-tatínky, kteří se zapojují i do náročnějších misí, než dozor na pískovišti za domem).


Mám pravidelně tentýž problém, babičky máme sice hodné a ochotné, ale bohužel věčně přetížené, vzdálené a nedostupné, francouzskou guvernantku ještě taky nemáme a agenturní hlídání u nás nepřipadá v úvahu, protože naše děti si budují důvěru k cizím lidem jen velmi pozvolna (což by znamenalo, že by nějaká paní na hlídání s námi musela nejdřív tak týden bydlet - při mém štěstí by šlo navíc určitě o generaci mladší, nohatou, šťavnatou a životem a dvěma porody neotřískanou slečnu, takže moji křehkou psyché by destabilizovala její přítomnost v mém teritoriu mnohem víc, než celodenní pochůzka s dvěma blechama na krku).

Chci se podělit o pár tipů, které se nám v takové dny osvědčily a přivítám i vaše tipy, máte-li nějaké!

1. Naprosto základním předpokladem pro snesitelný průběh pochůzky u nás je mít s sebou tašku s kompletní výzbrojí a výstrojí a časovat výpravu tak, aby nekolidovala s poledním spánkem mladšího syna. Děti nesmí být ani hladové, a svačina a nějaká dobrota v tašce je samozřejmostí, stejně jako rezervní oblečení, pleny, dudlík a drobná oblíbená hračka.

2. Kniha, přítel člověka. Společná četba oblíbené knihy zpestří čekání kdekoli a na cokoli, i na Godota.

3. Tablet, přítel rodiče. Sledování pásma pohádek na YouTube lze pomocí wifi hotspotu prakticky kdekoli. Kromě toho na něm lze hrát i offline hry, třeba pexeso, nebo skládat puzzle. Mějte tablet i telefon řádně dobitý, mějte připravený playlist nebo hry a buďte připraveni na mravokárné pohledy spoluobčanů i poznámky typu "to my jsme dětem četli..." atp.

4. blog Blok a pastelky. Pokud vaše děti rády kreslí, můžou si krátit čas tím, že umělecky zachytí průběh pochůzky, třeba kadeřnické křeslo, banku nebo úřednici za přepážkou (vizuálně výrazné modely, např. trojbradá úřednice, by ideálně neměly kresbu spatřit, tím spíš, pokud něco žádáte a chcete, aby žádosti vyhověly).

5. Hrajeme slovní hry. Naše oblíbená hra je vyjmenovávat značky a modely aut, dětskou verzi hry na asociace a jmenovat, co všechno je kolem "nějaké" (přídavné jméno dle libosti, ale moje dítě ve fázi předškolní puberty baví nejvíc jmenovat, co všechno je kolem pokakané a mladšího syna to baví ještě víc, kromě toho mu to báječně rozvíjí slovní zásobu, když s bratrem vedle mně poskakují a jmenují pokakanou lampu, pokakanou silnici, pokakanou tramvaj, pokakaný Hyundai a pokakanou zastávku).
Lepší hrát mimo doslech spoluobčanů.

 6. Nákupy probíhají velmi dobře, když děti mají svoje vlastní nákupní seznamy. Dopředu si připravíme různé vystřižené obaly od potravin nalepené na tvrdém kartónu a nechám děti, aby položky vyhledávaly. Samozřejmě je lepší nechávat je nosit lehké zabalené produkty typu cottage nebo vločky, než lanýže ve skle a 12tiletou whiskey.

7. Další oblíbená zábava na prodejně je snímání čárového kódu s pípnutím na kontrolní snímací stanici (má každý větší supermarket) a někdy i samoobslužná pokladna (Ikea, Tesco), kde děti pomáhají markovat a skládat nákup a většinou nezdržujeme spoluobčany tolik, jako na klasické pokladně.

8. Odměna. Dobré chování a proběhnuvší pochůzku odměňuji úměrně její délce a náročnosti.

9. Golfky. Nepodceňujte golfky, i když jimi děti už opovrhují (nejsem mimino!), anebo máte obavy z reakcí okolí, až v něm uvidí trůnit vašeho pětileťáka s koleny u brady. Já na golfkách odvozila za 5,5 roku souhrnně už tuny potravin, občas v nich v cílové rovince trůní obě děti naráz a i já mívám chuť si k nim přisednout. Dobré lehké golfky zvlášť v kombinaci s nosítkem pro druhé dítě nám zachránily nejeden výlet a moji příčetnost.

10. Nosítko. Je na konci seznamu, protože ani mladší syn se už moc nenosí, ale ještě před několika málo měsíci by bylo na absolutně prvním a čestném místě. Pořízením šátku nebo ergonomického nosítka si můžete ušetřit spoustu času a sil, budete mnohem mobilnější a nezávislejší, když s sebou nebudete tahat těžký kočár, budete režimově flexibilnější, protože dítě si u vás rádo a pohodlně zdřímne a jako bonus budete posilovat vzájemnou vazbu - nošená miminka jsou klidnější, vyrovnanější, mají rozhled. (V této souvislosti jen doplním doporučení nenosit děti čelem ven, aby "měly výhled" a prosím, nepleťte si ergonomická nosítka s klokankami, i když jim někdo říká manduka. Manduca je značka ergonomických nosítek, stejně jako Kibi, Ergo atp., ne klokanka, ve které visí dítě "v pozoru" za rozkrok).


15 komentářů:

  1. My vozili nejdřív prcka na nákupy ve sporťáku a poté v golkfách a když byl dostačeně rozumný tak seděl v košíku. Nosítko jsme neměli, neb jsme chodili na rehabilitaci a nosítka, šátky a či manduky rehabilitační sestřiky vysloveně zakazují používat. Jsou prý to nejhorší co pro svoje dítě můžete udělat. Jsou špatné na páteř i kyčle. Děti jsou neustále ve vodorovné poloze, což prý vede k přetěžování páteře. Takže v rámci zravého vývoje našeho potomka jsme do toho nešli.
    No a nikdy nám nechybělo. Později jsme chtěli pořídit krosnu, ale vzhledem k hmontnosti jsme ji nakonec nekoupili a děti chodili sami.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou fyzioterapeuti, kteří proti nosítkům a šátkům nic nemají, naopak. U nás je to spíš něco "nového", ovšem zdánlivě. Ještě do 50. let se na venkově nosily děti v podobných šátcích.

      Vymazat
    2. a mně ho fyzioterapeutka vysloveně doporučila ;) Jde o to, kolik toho daný člověk o problematice ví;)

      Vymazat
    3. U prvního dítěte mi šátek zpříjemnil život, u druhého - po necelých dvou letech - zachránil příčetnost. Shodou okolností druhé dítě cvičilo přes půl roku Vojtovku kvůli výrazné asymetrii, na první rehabilitaci jsem dorazila se šátkem a fakt malinkatou dušičkou a fyzioterapeutka mě přivítala slovy: "Jé, vy máte ten nejkrásnější šátek, jaký jsem kdy viděla!" :-)
      Ve vodorovné poloze jsou děti spíš v kočárku, ne?

      Vymazat
    4. Řekla bych, že bude hodně záležet na důvodech, proč musí miminko rehabilitovat a pak na tom, jak se takové miminko nosí, protože pohled na fotku pod příspěvkem musí každému fyzioterapeutovi a nejen jemu dělat nedobře ;)
      Jinak zrovna mezi nadšenci ze zmíněného fóra Nošení dětí jsou i fyzioterapeuti a pediatři a pěkná řádka (stovky) odnošených dětí, u kterých se pozitivní efekt ergonomického nošení potvrdil a o spokojených rodičích nemluvě :)

      Vymazat
    5. Anonymní,
      promiňte, ale jak může být dítě v nosítku, šátku či manduce neustále ve vodorovné poloze?

      Vymazat
  2. No to nás ještě čekají věci, až se naše rodina rozroste o další potomky. S jedním dosud nechodícím (a tedy nezdrhacím:) skorobatoletem to ještě jde.
    S čím je u nás ovšem problém, je luxování... Musím ho plánovat tak, aby vyšlo, když je manžel doma a může malou ve vedlejší místnosti uklidňovat a zabavovat. Stejně tak, když mixuju, což je pak logisticky náročné, když mixováním malé připravuju ovocné svačinky... :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Pod bod č. 10 se podepisuju. Třeba rodičák bych si bez šátku nevyřídila bez nervů a řvoucích dětí, protože narvat se do té úzké chodbičky před příslušnou kanceláří (natož pak dovnitř), tak už nikdo pohodlně neprojde, a hodinové čekání by bdící mimino (jak se přijde do tepla na delší dobu, vzbudí se) rozhodně nebavilo. Takhle z šátku házela cukrbliky na ostatní čekající, starší (dvouletá) zatím bagrovala křupky a lezla ze židle dolů a nahoru a přežili jsme všichni v plném duševním zdraví :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Narvat se tam s kočárkem, mi vypadlo.

      Vymazat
    2. Nevím, kdy vy, ale já jsem byla zas rodičák vyřizovat několik dní po porodu, protože jsem neměla nárok na mateřskou, a byla jsem štěstím bez sebe, že jsem tam byla s manželem, protože ta kancelář byla ve druhém patře (!!!) a nebyl tam žádný bezbariérový pomocník jako výtah či rampy! Tehdy jsem ještě byla odkázaná na kočárek, protože šátkovat jsem se naučila později.

      Vymazat
    3. Je vidět, že úředníci (nebo ti, co rozhodují o rozmístění kanceláří) fakt neuvažují soudně.... Přece by se mělo počítat s tím, že kancelář, kde se vyřizuje mimo jiné rodičovský příspěvek, by měla být dostupná i pro kočárky, protože ne každá maminka si může v příslušných úředních hodinách zajistit pro dítě hlídání nebo s sebou mít pomocníka. A už vůbec ne každá nosí, že :-)
      Jinak já to byla vyřizovat až s cca pětiměsíčním dítkem, ke konci mateřské.

      Vymazat
  4. Cha. Naprosto tu chybi zcela zasadni bod - nechte ty pochuzky na nekom jinem! Kde nejste potreba vy osobne, tam nelezte. Tim padem nebudou muset deti a vsechno bude krasnejsi.
    Kdyz musite jit s detmi, tak radim satek, spravne nacasovani, svacinu - i pro vas, a dopredu detem rict co se bude dit, jak to probehne a co maji delat ony.

    OdpovědětVymazat
  5. Já když někam jdu, tak nechavám děti zásadně doma. Jsem taková matka sobec! :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je náhodou nejlepší řešení, to není sobecké, spíš naopak!
      Ale ty moje děti ještě nemůžou zůstat samy doma a hlídání nemáme...

      Vymazat
  6. K článku jsem se dostala až teď. Pochůzky s dětmi jsou opravdu hodně náročné, zvláště když člověk pře sebou tlačí kočár pro dvojčata. To rázem zjišťuje jak většina dveří má nestandardní (menší) rozměr a nájezdy na schodech jsou dělané pro normální kočár. Naštěstí už teď máme hlídání takže všechno vyřizuji v té době. Děkuji za pár tipů na zabavení dětí, když už je budu muset sebou mít :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář :)