KonMari IV. - Knihy

Máte za sebou první etapu úklidu metodou KonMari - vytříděné a srovnané oblečení.
Cítíte nadšení z uvolněného prostoru a nového uspořádání? Cítíte novou energii? Chcete pokračovat dále?
Pokud ano, je před vámi další etapa: Knihy. 

Stejně jako u oblečení, Marie Kondo radí započít nový úkol tím, že nejprve vyndáte všechny knihy z polic a položíte je v komínkách na podlahu. Nezávisle na tom, kolik jich máte.
Možná vám přijde zbytečné nebo nesmyslné vytahovat knihy, abyste je vzápětí zase ukládali, a koketujete s myšlenkou, že byste to trochu ožulili a orientovali se jen podle názvů na hřbetu. Pokud vás to napadne (tak jako to napadlo mě), pak je potřeba připomenout si, že knihy, stejně jako všechny ostatní věci, které dlouho leží netknuté a nepoužívané, jsou ve stavu sleep modu, dřímají, a pokud  potřebujete navázat vnitřní dialog a dostat odpověď na otázku, zda vám věc (v tomto případě kniha) dělá radost, musíte ji nejprve vzít do svých rukou a probudit! (Marie budí knihy jemným tlesknutím nebo pohlazením obálky).


Pokud máte takové množství knih, že jen jejich samotné vyložení a zarovnání na podlahu by pro vás byl úkol na celý den a ještě byste si oddělali záda, pak KonMari doporučuje rozdělit si knihy tematicky do těchto čtyř kategorií a zdolat postupně jednu po druhé:

• obecné (čtení pro radost)
• praktické (příručky, odborné, kuchařky)
• vizuální (s fotografiemi)
• časopisy

Přiznám se, že v tomto případě si nedokážu představit, jak by taková selekce do 4 kategorií měla probíhat v případě opravdu veliké a neorganizované knihovny. A v případě opačném tuším, že majitel vzorně uspořádané knihovny (podle žánru a jednotlivé žánry pak abecedně podle autora), nebude při čistce potřebovat postup dle Mariina klíče...
Inu, tak či onak, každou knihu z jednotlivých kategorií bude nyní potřeba probrat. Budete se opět řídit tím, jakou emoci ve vás kniha vyvolává při doteku. Při doteku, nikoli při čtení. Střezte se začítání do knihy, četba podle Marie zamlžuje úsudek - tedy v tomto případě, samozřejmě ;)
Nechávejte si pouze ty knihy, které jsou pro vás skutečným potěšením a těšte se představou, že vaše knihovna bude po vytřídění crème de la crème, jako bonboniéra plná jen těch nejlepších kousků s tou nejlepší náplní (mezi kterými se nebudou skrývat žádné takové, do kterých se zakousnete a po objevení a ochutnání podivné náplně zase s úšklebkem vrátíte zpět!).

Jsou mezi vašimi knihami takové, které jste nikdy nečetli? Které jste si pořídili s tím, že je jednou někdy přečtete? A co knihy, které jste přečetli jednou a natrvalo odložili?
A naopak - máte knihy, ke kterým se pravidelně vracíte a čtete opakovaně? Kolik jich je? A vnímáte rozdíl mezi oběma skupinami? Pak asi jasněji cítíte, které knihy si uchovat a které nikoli. Pokud vás k vlastnictví a držení mnoha nečtených knih motivuje obava, že byste knihu mohli později potřebovat přečíst, pak by vám mohl pomoct fakt, že v naší zemi je dostatek velmi bohatých antikvariátů, hustá síť knihoven, mnoho internetových bazarů, nemluvě o elektronických knihách, a sehnat proto konkrétní knihu nedá takovou práci jako v nedávné minulosti, ve které je zakořeněn náš strach.

Jakmile se vám začne rýsovat knihovna s vašimi oblíbenými kousky a knihami, kterých se určitě vzdát nechcete, přijde na řadu otázka co s knihami, které se vám líbí jen částečně. Takovými, které například obsahují jen určité pasáže, které vás zaujaly, vzaly za srdce, jsou potenciálně užitečné někdy v budoucnu, zkrátka je zde možnost, že knihu budete ještě chtít číst, ale nedá se ignorovat, že přináší jen částečné potěšení.
Pro tento případ má Marie Kondo "metodu redukce objemu": zprvu si inspirativní pasáže opisovala (naivní, pošetilé...), pak kopírovala (lepší...) a nakonec dospěla k metodě, kdy z knihy stránku vytrhla a archivovala v pořadači (nepřípustné...). Nakonec s odstupem dvou let Marie zjistila, že takovýto pořadač s vytrženými oblíbenými pasážemi z cca 40 knih vlastně vůbec nevyužívá, pořadače se zbavila a od této praktiky s klidným svědomím upustila. Upřímně, nedivím se ani trochu, že to nefungovalo a je jen škoda, že toto Mariino prozření bylo vykoupeno zničením 40 knih.
Kniha je jako skladba. Může mít svá utahaná místa a chytlavý refrén. Ale když si uděláte hudební kompilaci, v níž budou jen několikasekundové úryvky z oblíbených skladeb, bude to asi slušný kočkopes, ne? Přitom když si skladbu poslechnete jen v určité několikavteřinové stopáži a pak jednoduše přepnete na další, bude to podobné, jen nebude to tak šílené a nedojde na prznění ;)

S Marií však souhlasím v následujícím: U knih je zcela zásadní načasování a nejvhodnější čas k jejich přečtení přichází v okamžiku, kdy si je pořídíte. 

P.S.: v Zázračném úklidu je opakovaně používán termín "vyhodit" v souvislosti s odstraňováním nepotřebných vytříděných věcí, což mě dráždí. Ve spojení s knihami pak dvojnásob. Nemyslím, že jde o chybu v překladu, spíš je vyhozením jednoduše míněno "nechat opustit domácnost", což zahrnuje věnování, prodej, odnos do knihovny, antikvariátu, nikoli odnos do kontejneru s papírem, tam snad jedině Mein Kampf nebo stranickou poezii 70.let! (je, to ne, to by zas někdo mohl vyndat a vrátit do oběhu, to raději spálit... - takže - knihy prostě do kontejneru ne!).
:)

Doufám, že se vám podaří knihy vytřídit s lehkostí a radostí a budete mít radost z uvolněných knihoven a nového využití dosud "spících" děl.

V příštím díle se budeme věnovat papírům - naberte síly na vytřídění písemností a dokumentů, uááá!