Organizační série - Den 19.

Zdravím u 19. dílu!

Včera jsem nakousla některé druhy hraček, se kterými jsme doma měli  problém. Úplně největší potíž však nastala s prvními vláčky, kolejemi a příslušenstvím a Legem jako takovým. Bylo jasné, že musíme roztřídit všechen tenhle arzenál tak, aby se nám v něm dobře hledalo a dobře se nám uklízel. Nechtěli jsme po večerech koukat na horu kostek a už vůbec na nějakou poránu šlápnout bosou nohou! (ehm, to mi připomnělo září 2013, kdy jsem stoupla na Lego na dlažbě v kuchyni, udělala něco na způsob trojitého axela a ve snaze zachránit si holý život jsem se chtěla přichytit zdi a rukou jsem dopadla na její roh tak blbě, že jsem do ní prakticky zapíchla prsty pravé ruky. Dodnes mě pobolívá prsteníček, ten kloub se z toho manévru evidentně ještě nevzpamatoval - divím se, že se Lego v USA ještě vůbec prodává! Možná ho prodávají s upozorněním, že může být rodičům nebezpečné. Každopádně je to důvod proč tuhle hranatou havěť držet pod kontrolou!!!).

Dlouho jsem hledala nějaké sofistikované řešení, trochu jsem se zpočátku bránila Ikee, protože mi přišlo, že náš byt už je jak vystřižený z nějakého nováckého seriálu s product placementem ;)
Ale ať jsem hledala jak jsem hledala, na žádnou alternativu něčeho tak praktického a variabilního jako je sestava Trofast jsem nenarazila a když už ano, trochu mi takové řešení připomínalo sklad náhradních dílů v autoservisu nebo regály v hobbymarketu.

Tak jsme tedy skončili u Trofastu. Do 15 krabic jsme rozdělili dřevěné vláčky a koleje, plastové legové vlaky a koleje, výhybky, přejezdy se závorami, most, dále rozličná auta, dopravní značky a semafory, záchranný sbor, konstrukční prvky, lego kostky, podložky, zvířata ze ZOO i cirkusu a zbyla nám bedýnka mišmaše s panáčky, kufříky, kytkami, a všelijakými titěrnými prvky. To se zprvu nezdálo jako problém, ale po pár epizodách s hledáním žlábku pro nakrmení kravičky nebo kopečku šlehačky na lego zmrzlinu jsem natrefila na již nevyraběný regál Trofast z druhé ruky a prkotinky rozdělila do vnitřních menších boxů s praktickým náklonem. Všechno jsem důkladně označila, na jednu stranu krabic nalepila obrázek s obsahem, aby bylo jasné co je uvnitř i batoleti a musím říct, že takto naše organizace hraček funguje bez větších problémů.

I když se nám tu sejde víc dětí a udělají apokalypsu (=vysypou obsah všech krabic najednou atp.), úklid nezabere dlouho a všechno je zase srovnané.
Lego tedy netřídíme podle barvy (popravdě nevím, k čemu přesně by to mělo sloužit, ale viděla jsem to na netu už mockrát!), ale podle druhu.

roličky :)

Na Pinterest jsem opět připíchla několik dobrých nápadů do dětského pokoje co se týká organizace nejen Lega, ale i Barbín (chápu, že pohřešovaný střevíček je stejný malér jako již zmiňovaný maják), a taky uspořádání kreativních potřeb. Všimněte si nápadu s využitím staré krabice a roliček od toaletního papíru, který jsem převzala a zavedla u nás a musím říct, že se to velmi osvědčilo - fixy a pastelky drží lépe rozsortované a dítě v záchvatu  kreativity nemusí nejprve přebírat obsah bedýnky a hledat jednu konkrétní barvu s potřebnou šířkou hrotu, prostě sáhne a má a zase pak vrátí na místo. Upřednostňujeme přenosnou bednu před statickým řešením, protože naše děti tvoří na více místech, ale na Pinterestu jsou i moc pěkná řešení napevno, pokud je to zase vaše preference.

A na závěr jedna věc: děti nepotřebují hromady hraček a ani jim to podle mě nijak neprospívá, z mnoha důvodů. Nechci mentorovat, je to každého věc, pouze se omezím na přátelské doporučení hračky pravidelně redukovat a pravidelně se zbavovat nefunkčních hraček a krámů jako jsou věci z kindervejcí nebo z Happy Mealu. Neučte svoje děti odmala schraňovat bordel a lpět na levných krámech.
Funkčních a smysluplných hraček není nutné se zbavovat definitivně, stačí jejich část (těch, které leží dlouhodobě ladem bez většího zájmu) schovat nebo na čas půjčit do spřátelené rodiny, a po čase je zase vytáhnout a nechat dítě s radostí znovuobjevit.
Pokud má dítě nabitý dětský pokoj hračkami, přestane je vnímat (asi tak jako dospělí přestávají vnímat svoje věci a svůj binec) anebo si nedokáže vybrat, se kterou si hrát (asi tak jako když si máte vybrat z nabídky stovek bot a prostě nevíte, všechny vám přijdou stejné).
Kromě toho se v takovém pokojíku těžko udržuje pořádek. Stejně jako všude jinde v bytě, i v dětském pokoji by mělo být jen tolik věcí, o kolik se lze pohodlně postarat. Utírání prachu a udržbě podlahy by neměly bránit závaly hraček. Dítě tak taky bude časem mnohem snazší zapojit do úklidu a údržby svého království!


O motivaci dětí si ještě časem povíme více v samostatném tématu, ale až po skončení Organizační série.

Děkuji za pozornost a zítra se sejdeme v ložnici!