Organizační série - Den 18.

Dobrý večer u (konečně) 18. dílu!

Jak jsem předeslala na konci minulého, tentokrát budeme krotit hračky.

Nevím jak u vás, ale většina rodičů se kterými mluvím, považuje hračky - stejně jako já - za jeden velký neuralgický bod (v kontextu údržby pořádku, jinak jsou skvělé, samozřejmě).

U nás to začalo hned s narozením prvního syna několika chrastítky a plyšáky, kterým stačil ratanový košík. Brzy se přidaly první interaktivní a akustické hračky, kostky, provlíkačky, vkládačky a puzzle, počet  košíků se úměrně zvýšil, aby se zanedlouho ukázaly dvě věci:

1. ratan není úplně dítěvzdorný a odolný
2. uložení hraček začalo být nepřehledné

I když jsme se snažili je vždy nějak korigovat, hračky jsou rozmanité, mají rozličné tvary a barvy, bývají rozeseté po celém bytě a bývá jich velké množství. Těžko se jim hledá místo a když už ho mají, pořád působí tak nějak chaoticky.  

Významným milníkem byl pak příchod prvního Lega Duplo do naší domácnosti. Syn si ho zamiloval a já, nadšená prvomatka pořizovala nové edice a dílky. Lego přineslo synovi spousty radosti a hodin zábavy a mně pár prvních vrásek a taky hodiny zábavy, když jsem prolézala byt po čtyřech a hledala nějaký důležitý komponent o rozměrech 12x17mm. Takový chybějící majáček může být někdy velký problém, sanitka bez majáku klesá na úroveň pouhé dodávky a co taková výhybka bez otáčecího kolíku, který ji má přehazovat!
Přiblížila se doba, kdy bylo potřeba v hračkách udělat pořádek a systém.

A když to jednou v hadici vysavače zase výhrůžně zarachtalo a navíc se blížilo očekávané datum narození druhého potomka, dolehlo to na mě a začala mě strašit představa, jak se spolu s ním vyklubou na svět i další hračky a právě jejich dvě generace (jedny pro mimino a jiné pro 3 leté dítě) - nikoli noční vstávání a koliky - mě časem přivedou do blázince.


Stál tak před námi nový úkol nějak se popasovat s následujícími skupinami hraček:

• plyšáci
• drobné, větší i největší dopravní prostředky
• vláčkodráhy
• stavebnice
• kreativní potřeby
• didaktické hry

Plyšáky jsme v první řadě zredukovali na úplné minimum a ponechali jsme pouze ty kusy, které se doopravdy těšily zájmu, aby neměly jen funkci němého chlupatého komparzu a lapače prachu.
Pokud by si děti na ně potrpěly víc a měly jich opravdu hodně, pak bych sáhla asi po jednom z opatření, která vídám na Pinterestu a zřídila bych malou ZOO: stačí police a elastické pásy, které fungují jako ohebné mříže, držící své obyvatele na místě a pod kontrolou. A práší se na ně méně než na polici.
Stejný systém funguje i na míče a zahradní hračky a je proto velmi vhodný i do garáže nebo stodoly!

Dopravní prostředky jsme roztřídili podle velikosti a účelu. Angličáky máme v jedné bedně, záchranný sbor, který většinou vyjíždí pospolu zase odděleně v jiné. Popeláře, kamiony, přepravník s návěsem a další velké kusy garážujeme ve výsuvu pod postelí.

fejky na hraní! :)

Stavebnice a různé edukativní a didaktické hry jako jsou puzzle, vkládačky, stolní hry, mozaiky, ale i výbava pro výpravčí, policistu atd. taky třídíme.
Drobné stavebnice bez početného příslušenství se mi dobře skladují v boxech Glis od Ikea.
U dalších hraček považuji za úspornější a přehlednější vybalit je z originální krabice (tu lze rozložit a schovat, pokud hračky později prodáváte) a dát je do průhledných plastových sáčků se zipovým uzávěrem, popsat a dát do samostatné krabice, takto se ušetří spousty místa a udrží dokonalý přehled o obsahu.
Toto řešení ale musí být mimo dosah dětí do tří let, anebo být používáno pod dozorem. U batolat hrozí, že by si mohla pytlíky natáhnout přes hlavu! Pokud si nejste jistí, že toto můžete ohlídat, nebo chcete prostě být klidnější, raději našijte (nechte našít, pokud nejste "šikovná maminka") pytlíky se zipem z klasické síťoviny, která si pořád zachová přehlednost díky průsvitnému materiálu, ale můžete je nechávat v dosahu malých plazivců zcela bez obav.


Prozatím vše! V příštím díle koukneme na Lego, vláčkodráhy a kreativní potřeby, uf! :)