Zásadním kritériem KonMari při rozhodování, které věci si ponechat - a toto pravidlo se týká všech kategorií, nejen oblečení - je
vzít každou jednotlivou věc do ruky a položit si otázku, zda ve vás vlastnictví či používání této věci vyvolává
radost.
Musíte v takové chvíli zcela vypnout racionální uvažování a potlačovat argumenty jako jsou vysoká pořizovací cena dané věci, její náročné zpracování, skutečnost, že jde o dar nebo ignorovat potenciální užitek (to bude ještě dobré na chalupu...).
Marii jde tímto pravidlem o to, abyste si ponechali skutečně jen ty věci, které doopravdy rádi užíváte nebo nosíte. Jen naplněním tohoto předpokladu dosáhnete stavu, kdy budete mít o svých věcech přehled, budete o ně s radostí pečovat a už se nestane, že upadnou v zapomnění na dno skříně nebo prádelního koše. To je totiž osud, který potká vše, co není z nějakého důvodu vaší srdeční záležitostí a vaší pravidelnou volbou. U oblečení jsou to například sněhobílé lněné kalhoty s puky, které se udržují tak špatně, že se jim při každodenní volbě vyhýbáte. Krásná, drahá a slušivá halenka, která má tolik umělého vlákna, že se v ní doslova vaříte. Krásné šaty, které nelichotí vaší postavě - anebo si to aspoň myslíte. Barva, která nejde k vaší pleti. Kdysi oblíbený svetřík, který už ztratil sytou barvu a tvar. Takových věcí se najde v každé - zejména dámské skříni - spousta, a jejich majitelky mají rozumné důvody, proč je v šatníku držet. Ani jeden z nich však nenaplňuje ono zásadní kritérium:
nepřináší radost a není s radostí nošeno/používáno. Nastal čas se s takovými věcmi rozloučit.